To už na tu cenu není nikdo lepší?

Tuhle cenu míru si Nobelova komise mohla nechat od cesty. Každý rok, sotva se svět dozví jméno nového světového mírotvorce par excellence, spustí to automatický rituál: všichni do komise kopou a autor těchto řádků ji brání. Teď se s gustem přidá.

Udělit cenu míru skupině jménem Mezinárodní kampaň za zrušení jaderných zbraní je jako svatořečit organizaci s názvem Světová kampaň proti kradení a lhaní.

Jistě, tahle skupina, kterou nikdo nezná, upozorňuje sedm let (!) na „katastrofické důsledky použití jaderných zbraní“. Ale ty my si umíme představit taky. Taky ji dostala za „své průkopnické úsilí o dosažení zákazu takových zbraní“. A v tom je to, proč je tato Nobelovka k ničemu.

My totiž víme i to, že svět by byl bez atomovek lepší. Ale problém je, že Kimům a spol., o něž v podtextu letošní ceny jde, je to jedno. Věří, že lépe jim bude naopak s bombou. A protože atomovku nelze odvynalézt, když už byla vynalezena, je bohužel i nám lépe s bombou. Tak to je.

Možná, že to švihnutí proutkem mělo kromě Kima zabolet i Trumpa. Párkrát plácl něco kovbojského o bombě, takže mu hned na záda přilípli papírek s nápisem „Chce vidět jaderný hřib“.

Je krásné být idealista a vyzývat ty normálnější, aby bomby hodili do popelnice. Ale realita je realita. Je dobré, že existují aktivisté, jež nenechávají tyto věci chladné. Ale dávat jim Nobelovu cenu za mír? Co dokázali? Říká se, že tato cena upadá, a teď to vypadá, že na tom je hodně pravdy. Anebo upadá svět a je na tom už tak špatně, že nemá nikoho, komu by tu cenu strčil, aby měl klid.