Příliš snadná tečka. Ale body se hodí
Co Česku dá utkání proti San Marinu? Tři body za výhru 5:0
Jen si představte, jak mohla být rozlučka se skupinou veselá. Kdyby čeští fotbalisté posbírali víc bodů v předchozích zápasech, mohli si ten včerejší se San Marinem užít.
Zastřílet si, zaradovat se, potěšit a pobavit diváky. A taky nabrat sebevědomí před baráží o mistrovství světa v Rusku, která by je čekala.
Jenže vidina postupu se už dávno ztratila v neprostupné mlze, a tak včerejší poslední kvalifikační utkání, hrané v deštivé Plzni, netáhlo. Z prořídlých tribun byl slyšet každý výkřik, ale pětkrát se ozval i hlasitý potlesk: vždy, když Češi skórovali.
V první půli fandům překvapivě i zatrnulo: ve chvíli, kdy San Marino nebezpečně zaútočilo a gólman Koubek, který v reprezentaci prožil soutěžní premiéru, dokázal po střele Palazziho zabránit ostudě.
Tou by jistě inkasovaný gól byl. Vždyť hráči ze státečku schovaného uvnitř Itálie jich za jedenatřicet let nastříleli jen třiadvacet, na žebříčku FIFA jsou 204. a za nimi už se krčí jen sedm totálních outsiderů.
Proti Česku se výkonnostní propast pochopitelně musela projevit. Když jste sledovali, jak hráči v bílých dresech bez jmenovek brání v deseti, možná vám naskočila otázka, která se řeší léta: Má cenu hrát zápasy proti neškodným trpaslíkům? Mají nějaký význam?
Pro San Marino a spol. jistě ano. Amatérský výběr, za který chytá programátor a vpředu se (většinou marně) snaží ohrozit branku soupeře barman, skladník a pár studentů, posbírá spoustu zážitků. Zblízka si čichne k úrovni, kterou by jinak mohl okukovat jen z televize. Ale co na to soupeři? „Někdo by se měl zamyslet nad tím, co taková utkání přinášejí,“stěžoval si loni německý útočník Thomas Müller. A Karl-Heinz Rummenigge, šéf Bayernu Mnichov, si přisadil: „San Marino nemá s profesionálním fotbalem nic společného.“
To sice nemá, zato však do puntíku naplňuje Coubertinovské heslo, že není důležité zvítězit, ale zúčastnit se. Na jeho působení v kvalifikacích je cosi romantického, až člověk musí obdivovat nadšení a zápal, se kterým hráči jdou do předem téměř jistě prohraného boje.
Jenže Česko si ze včerejšího měření sil nic nevezme. Divák může tleskat krásnému Dočkalovu centru, po kterém Krmenčík zvyšoval na 2:0, ale zároveň ho musí praštit do očí, že defenziva na vyšší než divizní úrovni by situaci v klidu ubránila.
Češi si zaběhali, zastříleli a občas žasli nad skvělými zákroky hostujícího gólmana Simonciniho. Víc nic.
Reprezentace přitom teď ze všeho nejvíc potřebuje těžké prověrky, ve kterých si ověří, na co má.
I proto je dobře, že díky včerejším třem bodům by měla místo třetí hrát v kvalitativně silnější druhé skupině nově vzniklé Ligy národů.
S větším počtem těžších zápasů snad vzroste šance, že příště si Česko velký turnaj utéct nenechá.