Rána, dým, útěk. Únos dětí připravený do detailu

Své dva odebrané syny rodiče unesli a skrývají se s nimi.

Na barevném dětském koberci si hraje čtyřletý Leonard a desetiletý David. Přijeli za nimi právě rodiče, protože oba chlapci vyrůstají v dětském centru ve Strakonicích. Obdobě kojeneckého ústavu.

Najednou padne ohlušující rána, celá místnost je plná kouře. Matka Anita Lackóová popadá mladšího chlapce, otec Branislav Sloboda staršího. Utíkají chodbou, otec stihne zatarasit dveře, tím získají čas. Seběhnou na parkoviště, kde mají auto, a prchají. Od pátečního odpoledne po rodině, která unesla své děti, pátrá česká, německá, rakouská a slovenská policie. Marně.

„Byl to sofistikovaný kriminální čin, při kterém použili dýmovnici, aby sociální pracovnici paralyzovali,“říká Tomáš Fiala, ředitel strakonické nemocnice, v jejímž areálu centrum sídlí.

Rodiče Anita Lackóová a Branislav Sloboda si návštěvu synů na páteční odpoledne domluvili dopředu. Kluky jim soud podle informací MF DNES odebral kvůli zanedbání péče. Vedení centra rodičům podle regulí povolilo návštěvu synů, ale stejně jako ve všech takových případech u ní musela být přítomna sociální pracovnice.

„Měli to naprosto promyšlené a připravené. Nebyla to náhodná akce, otec zatarasil dveře tak důkladně, aby je nikdo okamžitě nemohl pronásledovat,“říká zdroj seznámený s vyšetřováním únosu.

Na parkovišti už stál zelený Chrysler Voyager s bratislavskou poznávací značkou. Rodina do něj naskočila, otec řídil a začali ujíždět městem na výpadovku směrem na česko-německý hraniční přechod ve Strážném. Republiku opustili po necelé hodině, kdy je v prvním městečku za hranicemi – bavorském Freyungu – viděl svědek.

„Ozval se policistům na linku 158. Je tak možné, že Lackóová a Sloboda směřují s unesenými chlapci přes Německo a Rakousko na Slovensko,“potvrdil mluvčí jihočeské policie Jiří Matzner.

Byl to sofistikovaný kriminální čin, při kterém použili dýmovnici, aby sociální pracovnici paralyzovali.

Slovenští rodiče Anita Lackóová a Branislav Sloboda, kteří v pátek unesli své dva syny ze strakonického dětského centra, vše do posledního detailu naplánovali.

Svou identitu těsně před únosem dětí co možná nejvíce skryli. Smazali své profily z několika sociálních sítí včetně fotografií, nechali si vymazat svá bydliště ze slovenského obchodního rejstříku, odhlásili se z bytu, ve kterém bydleli, delší dobu už nekomunikovali s příbuznými a do Strakonic se vypravili automobilem, který podle registrační značky nebyl vůbec pojištěný, případně šlo o kradenou značku z jiného vozu.

Vlastní cestu důkladně propočítali včetně toho, kudy budou ujíždět.

Strakonice jsou nyní na mnoha místech kvůli stavbě městského obchvatu rozkopané, dopravu řídí semafory a spousta ulic se musí objíždět.

Přesto dokázali prokličkovat rychle ulicemi a dostat se bez sebemenší chyby na výpadovku z města směrem na česko-bavorské hranice.

Ačkoliv se jejich útěk na Slovensko přes Bavorsko zdá nelogický, Lackóová a Sloboda dobře věděli, proč prchají směrem na Vimperk a dále na hraniční přechod ve Strážném.

Únik přes Německo

Na hranicích, a tedy pryč z republiky, kde po nich už bylo vyhlášeno celostátní pátrání, byli do hodiny, kdežto kdyby zamířili k rakouskému hraničnímu přechodu, trvalo by jim to minimálně dvě hodiny.

Na přímý přejezd republiky z jižních Čech na východní hranice by potřebovali čtyři hodiny a nepoměrně více štěstí, aby si jich policisté po trase nevšimli.

To, že míří na Slovensko za rodinou, je jedna z vyšetřovacích verzí jihočeských policistů. Kriminalisté tak usuzují proto, že mají slovenské občanství a v Banské Bystrici či Bratislavě příbuzné. „Je možné, že příbuzní ani netuší, co se stalo, že jim například vyprávěli nějakou legendu o tom, že jedou z dovolené a podobně. I informace, zda se třeba rodině ozvali skrze e-mailovou komunikaci, jsou pro nás důležité. V tuto chvíli ale nemáme žádnou další stopu,“říká Matzer.

Kriminalisté pracují i s druhou variantou – že rodina zůstane v Rakousku. I zde mají Lackóová a Sloboda přátele díky svému podnikání. Obchodují zde poslední roky s oblečením.

„Mohou mít někde připravený byt, ve kterém se skryjí. Jejich únos není žádná nárazovka, partyzánská akce, kdy by nevěděli, co dělají. Vše mají promyšlené,“říká jeden z policejních zdrojů.

Od německého Freyungu, kde byla v pátek rodina viděna naposledy, trvá cesta na bavorsko-rakouské hranice půl hodiny.

A rovnou se zde dá najet na dálnici vedoucí do Vídně a pokračovat dál do Bratislavy. Cesta trvá tři a půl hodiny a nejrizikovější jsou na ní přejezdy hranice – v Bavorsku hlídkují němečtí policisté a staví namátkově automobily s cizí registrační značkou. U německo-rakouských hranic se stejně na dálničních odpočívadlech chovají Rakušané.

Z pohledu co nejméně rizikového útěku z republiky na Slovensko je to ale přesto nejlepší možná varianta. Evropský zatykač na rodinu vydala policie až o víkendu, kontrolami v příhraničí rodina evidentně projela.

Přísný režim

Navštívit děti v dětském centru a unést je přitom není vůbec jednoduché. Návštěvu smí povolit jedině ředitel a je možná jen ve všední dny od 9 do 15.30 hodin, a to ještě podle režimu dítěte.

Ten je dán striktně, děti mají přesně naplánované, kdy mají svačinu, odpočinek, batolata krmení, prostor pro hraní nebo vycházky s „tetami“do města.

I samotná návštěva má pak svoje pravidla – rodiče nesmějí přinášet dětem žádné rizikové předměty, nesmějí si pořizovat audio- ani videonahrávky a ani fotit prostory centra. Vstupy chrání kódové zámky, na chodbách jsou kamery, u vjezdu do nemocnice závory.

„Stalo se něco takového poprvé za dvanáct let, co centrum funguje. Jistě budeme na správní radě probírat případná další bezpečnostní opatření, ale v tuto chvíli jsou podle mého názoru tato opatření dostatečná,“dodává ředitel nemocnice Tomáš Fiala.

„I kdybychom nová další opatření dělali, nerad bych je popisoval, aby ti, kteří sem za dětmi chodí, o nich nevěděli,“doplnil vedoucí dětského centra Martin Karas. Podrobnosti k tomu, jak dlouho děti v centru byly, a přesné důvody, proč byly rodině odebrány, odmítl sdělit, protože je vázán mlčenlivostí.

Starší David je hubené postavy, světlé pleti, má velké oči a výrazné kruhy pod nimi. Vlasy má ostříhané na ofinu do půli čela. Naposledy byl oblečen do žlutooranžového trička s dlouhým rukávem, vpředu s anglickým nápisem, a do modrých tepláků.

Čtyřletý Leonard měl na sobě v době únosu zelené tričko, modrou mikinu Adidas s kapucí, tepláky a boty s Batmanem.

Žádná nárazovka ani partyzánská akce, kdy by nevěděli, co dělají. Vše mají promyšlené.