Jak vyštípat Jarolíma. Režie: náčelník Berbr
Jana Paličky, redaktora MF DNES
Abyste si udělali obrázek. Američanům se poprvé od roku 1986 podařilo nepostoupit na fotbalové mistrovství světa. Ano, těm neohroženým Američanům, kterým se v posledním kvalifikačním utkání postavil maličký ostrovní stát Trinidad a Tobago. Měla to být formalita, zvlášť když americkým suverénům stačilo neprohrát. Prohráli. Kolaps! Katastrofa! Trapas!
Slovo si vzal bývalý reprezentační vůdce Alexi Lalas, kterého si možná pamatujete jako obránce se zrzavou kozí bradkou. Nástupcům se jeho projev pranic nelíbil. Jak by také mohl: „Jste jen parta pohodlných, potetovaných a podprůměrně hrajících milionářů.“
Zostudili se Chilané, kteří se svou zlatou generací plánovali, jak příští rok na šampionátu v Rusku zabojují o medaili. Měli by na to. Fakt jsou silní, slavní, sveřepí, zkušení. Jenže pohořeli.
Mezi vyvolené reprezentace se nedostali Nizozemci, kteří ještě před pár lety určovali fotbalové trendy. Prostě zaspali dobu a teď si o sobě čtou, že spadli do doby kamenné. Ani slovutný Gareth Bale a jeho stateční Velšané se nedočkali. Ani Paraguay, Kamerun nebo Ghana. Moc nechybělo, aby minulý týden vychvalovaná Austrálie vypadla s válkou zbídačenou Sýrií. Ani Česko na šampionát nepoletí. Koho by to vlastně překvapilo, když čeští fotbalisté na mistrovství světa postupovat neumějí. Ale trapnou šarádu u toho zahrát dovedou.
Tentokrát se do hlavní role obsadil funkcionářský černokněžník Roman Berbr, který fakticky vládne českému fotbalu od chvíle, kdy mocného šéfa Peltu spláchl průšvih se státními dotacemi. Jak známo, Berbr se vyžívá v tom, když může druhou stranu kropit jedovatými šípy a ironickými poznámkami. A tak to tentokrát schytal trenér reprezentace Karel Jarolím. Svým způsobem po právu, protože úspěšný nebyl, ani do baráže s mužstvem nepostoupil, což byl minimální cíl. „Hráli jsme komplikovaný, neproduktivní a pomalý fotbal. Nemáme žádného lídra. Nemáme Kvašňáka, Nedvěda ani Horvátha. Je úkol pro trenéra a vedení reprezentace tohle změnit,“rýpal Berbr.
Realitou je, že Jarolím žádného přirozeného lídra neměl, nemá a dost dlouho mít nebude. A na to už dávno měla zareagovat fotbalová vrchnost, která byla tak dlouho zaslepena minulými úspěchy, až talenty přestaly dorůstat. Jestli Berbr mluví o Jarolímově špatné sebereflexi, pak ta jeho je absolutně nulová. Nehledě na to, jak má zaneřáděný životopis včetně působení u Státní bezpečnosti.
Když se měl Berbr vyjádřit, jestli by nepomohlo vytvořit sportovní komisi, která by práci reprezentačního trenéra erudovaně posuzovala, zaznělo: „Nepotřebujeme! My jsme to sami viděli, jak celá kvalifikace probíhala.“
Stačilo jen dodat: „Pche, nám budete radit, jak se má dělat fotbal?“
Místo toho se radši Berbr pustil do mohutné ofenzivy na téma Jarolímova smlouva, kterou údajně nelze vypovědět. Jen se jaksi zapomněl zmínit, že loni se pod tu smlouvu sám podepsal. Takže dobře věděl, jakou má délku, parametry, ústupové možnosti i jak provokativně vysokou má trenér gáži (640 tisíc korun měsíčně).
Nedůstojné čachry, rozhádaná atmosféra, intriky a vlastně válečná zóna, tak aktuálně vypadá český fotbal na nejvyšší úrovni. Nejhorší na tom je, že všechno nadále režíruje náčelník Berbr. Vemte jed na to, že postupně vyštípe všechny nepohodlné. Teď je na řadě trenér Jarolím. Moji Němci mi rozumějí, mohl si vesele notovat Karel Gott, když přebíral významnou mediální cenu Zlatá slepice za celoživotní dílo. Jednu z mála, která mu ještě v bohaté sbírce chyběla. A odvděčil se tradičně, oblíbenou písní o včelce Máje.