Ať na mou hudbu lidi tančí
Hlavními tvářemi českého stánku byl letos Jáchym Topol a literární historik Martin Putna. Na pultech ležely tituly Petry Soukupové, Jaroslava Rudiše nebo Eugena Brikcia. Moravská zemská knihovna, která obstarává české zastoupení ve Frankfurtu, se letos rozhodla vybrat za hlavní téma Chartu 77.
„Je to určitý kód, který funguje v západní Evropě. Oni si nás díky tomu pamatují. Na tohle téma je sem dostaneme, pak jim teprve ukazujeme současnou českou tvorbu,“vysvětluje ředitel instituce Tomáš Kubíček.
Velký zájem o asijské knihy
Klíčem k výběru prezentovaných titulů pro pořadatele byly prestižní literární trofeje. V potaz brali Cenu Jaroslava Seiferta i Magnesii Literu.
„Vnímáme to jako vzkaz, že těmito knihami máme Česko reprezentovat v zahraničí,“říká Kubíček. V další větě nicméně přiznává, že německá a anglická knižní kultura v současné době velký zájem o českou
Jana Fikotová redaktorka iDNES.cz
Ondřej Brzobohatý vydává album Universum, na němž posluchači najdou deset autorských písní. Hudebník si k nim napsal i texty a desku sám produkoval. „Mám pocit, že si to vždycky udělám sám nejlíp, jak to může znít,“tvrdí.
Máte tedy velké nároky?
Mám a jsem detailista. Myslím, že i k sobě dokážu být dostatečně kritický, aby výsledek uspokojil mě i posluchače.
Když mluvíte o kritice, umíte ji sám přijímat?
Učím se to. Snažím se přemýšlet, proč ta výtka vznikla, jestli se vůbec týká mě, nebo vlastně přímo toho kritizujícího. Když mi to dokáže otevřít oči a někam mě posunout, jsem za to rád.
Skládáte hudbu i pro Richarda Müllera, který má velmi nostalgické písně, což mají posluchači rádi. Nenapadlo vás zapojit do vlastní tvorby víc příběhů, když vidíte, jak to funguje?
Myslím si, že to neumím. Možná bych se o to i pokusil, ale mám pocit, že by to nebylo věrohodné. Richard Müller to ale umí dokonale. Třeba přijde čas, kdy mi to ode mě bude připadat autentické, ale zatím ne. Teď spíš pro sebe hledám úplně jinou strukturu textů.
Nestává se vám někdy, že musíte inspiraci dlouho hledat?
Inspirace je všude kolem, člověk pro ni nemusí jezdit ani moc daleko, stačí jen trochu přemýšlet nebo se nechat něčím pohltit, emocí literaturu nejeví, nacházejí naopak zalíbení v asijských autorech.
V roce 2019, kdy Česko bude hlavní zemí knižního veletrhu v Lipsku, se však podle Kubíčka situace změní.
Bude zajímavé sledovat, jak si s naší lipskou vizitkou jeho tým nebo vizí čehokoliv. Stačí mít dokořán otevřené oči a dívat se na svět, nejen na něj, ale i nad něj a kolem sebe tak nějak naplno. Ve chvíli, kdy to děláte, tak ta inspirace přijde odkudkoliv. V tu chvíli si nastavíte energetické vlny tím způsobem, že narazíte na knížku, na příběh, který vám někdo vypráví, na film, který se vám líbí. Cokoliv vás může inspirovat.
Máte nějaký zápisník, kam si zaznamenáváte nápady, nebo si vystačíte v kavárně s ubrouskem?
Já vím, to je takový ten hezký obrázek o těch umělcích: Á, teď to přišlo! Rychle, potřebuju notový papír. Mně se to moc nestává. Když už to na mě přijde, tak se snažím tvářit nenápadně a třeba si to nahraju na mobil, to když mě napadne nějaká melodie. Ale jinak ne.
Vyhledáváte někoho, s kým se o muzice radíte?
Častokrát jsem se ptával táty na společně s nově vzniklým Českým literárním centrem poradí.
Doufejme, že do té doby česká prezentace nabídne trochu lákavější vizuální podobu. Pro inspiraci se nemusí chodit daleko. Nad českým stánkem letos ve Franfurtu výrazně vyčnívalo Polsko nebo Maďarsko. jeho názor. To teď úplně fyzicky nejde, ale jde to v různých meditativních stavech a snech. Že by mi na to ale přímo něco řekl, to ne. Je pár lidí, jejichž názoru si vážím a o který i stojím. Ale většinou se jen nechám inspirovat, nic ve stylu: Aha, tak jestli si myslíš tohle, tak já to teda celý předělám.
Chválil vás často táta, nebo s tím spíše šetřil?
A možná by také stálo za pokus neřídit se při výběru jen vkusem literárních porotců. Neoceněná zůstává hromada dalších skvělých knih.
Dá to sice více práce, ale výsledek může stát za to. Navíc pro zřízené literární centrum to nemusí být tak složité.