Když cesta na kolečkách klopýtá o prázdnou duši

Do německého města během pěti dní zavítala ověřená jména světové literatury. Salman Rushdie světu vysvětlil, proč sepsal románovou kritiku americké společnosti. Margaret Atwoodová vyprávěla o svém Příběhu služebnice, který díky novému seriálovému zpracování zažívá obrození. Michel Houellebecq zase přítomným čtenářům vyložil, že světu vůbec nerozumí, a literární kritiky rovnou označil za podvodníky.

Nechyběli však ani zástupci populárních žánrů. Britka Paula Hawkinsová, autorka bestselleru Dívka ve vlaku, představila svůj nový román. Největší rozruch však svou přítomností samozřejmě vzbudil Dan Brown s novou knihou Origin, která u nás vyjde pod názvem Počátek.

Zájemci o Brownovo autorské čtení dokonce museli zaplatit něco málo přes šest set korun za vstupenku. A to se mnohým nelíbilo.

Mirka Spáčilová redaktorka MF DNES

Šest set čtyřicet kilometrů na invalidním vozíku urazil šestatřicátník trpící roztroušenou sklerózou. Svatojakubská cesta do Santiaga de Compostela, zachycená v dokumentu Camino na kolečkách, který dnes přichází do kin, má však i jiné, neméně podstatné hrdiny.

Kamarády, kteří vozík střídavě táhnou, tlačí, přenášejí či věčně opravují. Náhodné známé, kteří vypomohou třeba pumpičkou, když výpravu zbrzdí prázdná duše kolečka. A poutníkova devítiletého syna, jenž pěší túru bere jako veselé dobrodružství, na jehož konci se bude brouzdat v Atlantiku.

Přepjatý patos

Hlavní aktér dokazující sobě i svému okolí, že nemocí život nekončí, zaslouží bezesporu obdiv, nicméně je škoda, že se film více nevěnuje i ostatním členům výpravy, zejména během čistě prozaických okamžiků. V osobních promluvách na kameru se totiž těžko vyhýbají velkým slovům, což dvojnásob platí pro průvodní komentář, jakkoli profesionální projev Viktora Preisse umí patos textu utlumit, a trojnásob pro přepjatou hudbu.

Kdyby si tvůrci v čele s režisérkou Evou Toulovou odpustili kazatelské výroky plné „odhodlání“či „očekávání“i školácké popisy typu „srdečně s námi pohovořili“, měl by snímek větší sílu. I jako zajímavý cestopis střídající idylickou procházku mezi vinicemi s krajními okamžiky: putování obsáhne kamení, bahno, lijáky, vichr vzdouvající

Rozhodnutí zaměřit letošní ročník na osobní setkávání s literáty přišel poté, co se minulý rok organizátoři v rámci programu rozhodli soustředit spíše na využití nových technologií v knižním světě.

Změna se vyplatila. Podle neoficiálních informací návštěvnost festivalu znovu vzrostla, ostatně stejně jako knižní trhy v mnoha evropských zemích, jak na veletrhu upozornil šéf významného amerického nakladatelského domu Penguin Random House. pláštěnky, výkyvy teplot od deseti stupňů přes třicet stupňů.

Království za hustilku

Ale hlavně jakoby mimochodem sleduje nespočet praktických šarád, které se musí vyřešit doslova za pochodu. Třeba kde dobít elektrický vozík a ve kterých úsecích nasadit vozík manuální. Jak najít nocleh v přeplněných ubytovnách, kde sehnat rozbitou součástku, která nakonec i s opravou přijde na deset eur, a co všechno alespoň dočasně zajistit lepicí páskou, která ve snímku Camino na kolečkách sehrává roli bezmála vynálezu století.

Nejen schopností improvizace snímek připomene dokumentární sérii výprav žlutými trabanty kolem světa – ostatně na tu minulou vzal Dan Přibáň také dva vozíčkáře. Podobnost obou projektů navíc spočívá v přirozené pospolitosti týmu, ve vnímání, že sama cesta je důležitější než cíl, a v objevování okamžiků, kdy se zdánlivá maličkost stává osudovou: království za hustilku!

Naopak rozdíl tkví v tom, že účastnící pouti ke hrobu svatého Jakuba své pocity i zdroj víry až příliš vysvětlují a pojmenovávají, čímž účinek oslabují. Objímání a dojímání, svíčky a lampiony mají navrch, chybí byť náznak pochyb či vzteku.

Ovšem jako svépomocné svědectví party lidí, kteří kamarádovi pomohli splnit si jeho sen, má Camino na kolečkách svou váhu, podpořenou ještě slušnou kamerou včetně záběrů na mysu Finisterre, přezdívaném konec světa. režie Eva Toulová