Míříme na nespokojené pacienty

Zdravotnická síť EUC přikupuje polikliniky a chystá se vydat dluhopisy. Letos utrží 2,5 miliardy

Polikliniky lákají soukromé investory do zdravotnictví a EUC mezi nimi patří k největším. „Klasická lůžková péče v nemocnicích bude ustupovat, je to světový trend. Ve Spojených státech se v 80. letech 11 procent všech provedených operací uskutečnilo ambulantně, dnes je to 60 až 70 procent,“předpovídá Václav Vachta, šéf EUC.

Letos jste už koupili Mamodiagnostické centrum v Pardubicích a kliniku Homolka Premium Care. Jaká je vaše poslední akvizice?

V Ostravě jsme získali velkou polikliniku Mephacentrum. Ostrava je pro nás strašně zajímavý trh: je to třetí největší město a z pohledu spádové oblasti se dá říct, že je významnější než Brno. Je to dobře vedená, udržovaná, investovaná poliklinika s obratem přes 200 milionů korun (zisk v roce 2016 činil 2,2 milionu). Byl o ni velký zájem, protože dnes není moc pěkných zařízení na prodej.

Když jste se loni zajímali o pražskou polikliniku Modřany, cena, za kterou ji koupil investiční fond Hartenberg (patří do svěřenského fondu Andreje Babiše stejně jako MF DNES, pozn. red.) se vám údajně zdála přehnaně vysoká. Kolik to bylo tentokrát?

Cenu nemohu říct, ale jednalo se o pěkné aktivum, které když zapojíme do naší sítě, přinese úspory například při hromadných nákupech od dodavatelů. Klinika patřila rodině Fousků, kteří ji v roce 1998 privatizovali. Vlastníci prodávali, protože už byli v předdůchodovém věku. Je tam asi 28 odborností, mamocentrum, lékárna, perfektně to zapadá do naší sítě.

Jaké máte další plány na rozšiřování sítě?

Máme rozjetý ještě jeden velký projekt, o kterém zatím nemůžeme mluvit. V Praze na Waltrovce pak budeme 2. ledna 2018 otvírat luxusní privátní kliniku Canadian Medical. Navíc upravujeme stávající polikliniky v Praze 6 a v Praze 8, kde jsme v pronájmech, které končí, takže se přesuneme do větších prostor a rozšíříme o další ordinace. Kromě toho chceme investorům nabídnout atraktivní investici – vydáváme veřejně obchodovatelné dluhopisy v hodnotě miliardy korun. Budou sloužit k refinancování bankovního úvěru.

Je to příprava na vstup EUC na burzu, takzvané IPO?

Chceme se na trhu představit, o IPO můžeme uvažovat v delším horizontu.

Jak bude podle vás česká síť zdravotnických zařízení vypadat v horizontu dvaceti let?

Ambulantní kliniky a menší nemocnice dospějí k plné privatizaci. Stát chce mít pod kontrolou strategickou část sektoru. Všechno směřuje k větší efektivnosti z hlediska elektronizace, sdílení informací napříč zdravotnickými zařízeními, využívání telemedicínských služeb. Privátní zdravotnická zařízení budou v těchto změnách rychlejší.

Připravujete telemedicínské projekty?

Ano. Není vždy nutné, aby klient přišel do ordinace, poradit se lze i na dálku. Začneme s klienty prémiové péče, ti jsou nejcitlivější na svůj čas. Už dnes jim nabízíme službu telefonické konzultace s lékařem či sestrou čtyřiadvacet hodin denně, sedm dní v týdnu. Nyní chceme, aby lékař mohl aktivně pracovat se zdravotní dokumentací pacienta odkudkoli, nebyl vázaný na ordinaci. Od příštího roku začneme se specializacemi praktický lékař, pediatr, gynekolog, alergolog a dermatolog.

Kde vidíte v českém zdravotnictví největší plýtvání zdroji?

Je nedostatek lékařů a ještě větší nedostatek středního zdravotnického personálu. Často dělají nelékařskou práci, místo aby to dělala administrativní podpora. Dnes není výjimkou, že přijdete do ordinace, lékař si o vás zapisuje informace, rodinnou anamnézu, pracuje s dokumentací, plánuje vám další návštěvu, vystavuje vám recept, žádanky... V zahraničí je běžné, že lékař pracuje ve dvou ordinacích, má k sobě jednu sestru a tři asistenty. Ti mu pacienta připraví a lékař jen přijde a léčí.

Proč podle vás lidé nadávají na veřejné zdravotnictví?

Ráno přijede k poliklinice autobus, z něj se vyhrnou lidi, sednou si do čekárny a nevědí, kdy se na ně dostane řada. Fronty vedou ke zvyšování stresu a napětí v ordinaci – pokud někdo pořád klepe na dveře a lékař tam musí neklientsky vyvěšovat nápis „pořadí určuje lékař“, není to pohodové pracoviště. Postupně jsou obslouženi a ve 12 hodin tam není ani noha, ordinační hodiny skončily. Budova je půl dne nevyužitá a klienti, kterým jde o čas a vidí plnou čekárnu, tam nepřijdou.

Je to důvod, proč vznikají soukromá zdravotnická zařízení?

Vidíme velký prostor pro podnikatele. Je tu nespokojený klient, který něco chce, a systém mu to nedává. V mnoha ordinacích dnes lékař řeší, jestli pacientovi něco může nebo nemůže předepsat, aby se vešel do limitů nasmlouvaných pojišťovnou. Například o testu na boreliózu vám doktor řekne, že ho nemůže napsat, pokud nemáte akutní příznaky. Přitom by vám ho mohl nabídnout s tím, že si ho zaplatíte. Jenže to ho ani nenapadne, je to způsob myšlení z minulosti. Pak z ordinace odejdete s žádankou na magnetickou rezonanci a musíte řešit, kam půjdete, kam zavoláte. Stojí vás to spoustu času. Další důvod k nespokojenosti.

Ve vašich prémiových klinikách si pacienti doplácejí. Kolik u vás v průměru nechá pacient za nadstandard?

Máme programy od stokorun po tisíce měsíčně. Není to o žádném nadstandardu. Klient platí za organizaci a řízení péče o něj jak uvnitř polikliniky, tak mimo ni, protože jsme schopni mu domluvit vyšetření na jiném pracovišti. Ordinační hodiny jsou i odpoledne, klient se objednává, administrativu s ním vyřídí na recepci, kde také dostává informace. Co se týká zdravotní péče hrazené pojišťovnou, ta je nastavená velkoryse. Z pohledu klientského přístupu je zdravotnictví dvacet let za obory, jako je bankovnictví. Když jste kdysi přišli na pobočku banky, koukala na vás nepříjemná úřednice a ptala se, co chcete, a její častá odpověď byla „nemáme“! Dnes máte všechno v mobilní aplikaci, stačí kliknout. Jde o způsob poskytování služeb a

zdravotnictví služba je. Je to i o spoluúčasti.

Takže návštěvy u lékaře bez čekání a vstřícného doktora, který nemusí papírovat, veřejné zdravotní pojištění zajistit neumí?

To tam nedostanete a je to i o personálu. Když jsme budovali kliniky prémiové péče, pečlivě jsme vybírali personál. Nemůže to dělat každý, lékař musí být ochoten přistoupit na to, že k němu chodí klienti, nikoliv pacienti.

Soukromá zdravotnická zařízení si často stěžují, že k nim stát přistupuje diskriminačně. Jak?

Pokud řídíte veřejné zdravotnické zařízení a víte, že vám zřizovatel – kraj nebo stát v případě potřeby pošle dotaci, tak se nechováte ekonomicky racionálně. To je morální hazard, podobně jako když v devadesátých letech manažeři velkých státních bank věděli, že i když budou ve ztrátě, stát je nenechá padnout.

Začínáte se také aktivně zabývat péčí o chronicky nemocné. Co si od toho slibujete?

V Česku je 800 tisíc diabetiků, od prediabetické fáze až po ty, kdo berou inzulin. Tito klienti mohou změnou přístupu ke svému zdraví a s podporou zdravotnického zařízení významně ovlivnit, jak se jejich zdravotní stav bude vyvíjet. V určitou chvíli se stává léčba velmi nákladnou, proto mají pojišťovny o tyto preventivní programy zájem. Snažíme se vytvořit užší partnerství s pojišťovnou, zatím jsme v pilotní fázi, máme dnes řádově desítky diabetiků v řízené péči.