Dolnosaský test a návrat staré dobré velké koalice
Zemské volby v Dolním Sasku se konaly jen tři týdny po celoněmeckých, tak byly vnímány jako první velký test. V bohatém Dolním Sasku je, zdá se, „svět ještě v pořádku“. SPD zde zvítězila s bezmála 37 procenty hlasů (prakticky dvojnásobek toho, než co získala na federální úrovni) a konzervativní CDU sice prohrála, ale za svých 33,5 procenta se taky optikou celoněmecké pozice stydět nemusí, byť měla původně vítězné ambice a volby fakticky vyvolala. A zatímco v Berlíně velké koalici odzvonilo, v dolnosaském Hannoveru se jedna taková chystá.
Zemské volby v Německu sice něco o spolkové politice vypovídají, daleko spíše však reflektují místní poměry. A paradoxně v Dolním Sasku bude velká koalice novum – obě silné strany se zde u moci střídaly. Poslední volby vyhráli i po deseti letech vlády křesťanští demokraté, druhdy vedení zdejším populárním premiérem a dnes nepopulárním exprezidentem Christianem Wulffem, ale nedokázali sestavit vládu. Většinu jednoho hlasu měli socialisté se Zelenými a vlády se tak chopil lídr SPD Stephan Weil. Koalici letos odešel právě ten jeden poslanec, poslankyně Elke Twestenová. Přesvědčil ji k tomu šéf CDU Bernd Althusmann, který se už díky preferencím kolem 40 procent viděl v premiérském křesle. Tudíž se volby konaly předčasně. Althussmann se však přepočítal. Weil sociální demokraty dovedl k vítězství. Jenže případné koalici se Zelenými zase jeden hlas k většině chybí. Mohli by se spojit ještě s liberální žlutou FDP do takzvaného „semaforu“, typu koalice, který je u moci v Porýní-Falci, ale to zdejší FDP odmítá. CDU zas jinou koalici nesestaví, nezbývá tedy než se spolehnout na tu velkou.
V drobnostech se ukazuje rozdíl mezi západním a dobře živeným Dolním Saskem a bývalým východním Německem. AfD se zde sice do zemského sněmu dostala, ale s pouhými 6 procenty hlasů, postkomunistická Die Linke neuspěla. Lidé zde nemají důvod se bouřit a pozice tradičních stran je neotřesitelná. Nedá se však říct, že by výsledky voleb či sestavování koalice v Hannoveru měly mít výrazný vliv na dění na federální úrovni, kde se velká koalice po debaklu SPD rozpustila a pomalými krůčky směřuje i přes složité vyjednávání a osobní i programové rozpory zřejmě k jedinému možnému řešení – koalici „Jamajka“, spojenectví černé CDU/CSU, žluté FDP a Zelených.