Tichá dohoda ze starých dob
Tichá dohoda po letech vydává desku s novou zpěvačkou a starým zvukem. Album nazvané Hlasitá revoluce je svěží závan doby, kdy světu vládly kytary.
Prostá kytarová hudba, rokenrol, chcete-li, to dnes nemá jednoduché. Současný střední proud je jinde. Dan Šustr to však má rád postaru. Tichá dohoda na novém albu je dřevní, surová, zní tu nakřáplé kytary včetně velkých sól, foukací harmonika, nekompromisní živé bicí a kráčivá basa. Nic pro dnešní rádia, jak ostatně kapela glosuje v písni Oni už zapomněli.
To je druhý rys desky. Tichá dohoda skrze svou Hlasitou revoluci komentuje řadu nešvarů doby. Názvy písní jako Úvěr nebo Zakázaný slova mluví samy za sebe. Obě přímé rockové pecky s jasným a poněkud naštvaným vyjádřením. Píseň Born in Kladno potom v nostalgickém duchu oslavuje Šustrovo rodné město, které zjevně nemůže chápat nikdo, kdo tam není „narozenej nebo naplavenej“.
Kromě Šustrových kytar, textů a silných refrénů dotváří charakter nové Tiché dohody i zpěvačka Zuzana Vintrová, která v sestavě nahradila Blanku Šrůmovou. Dobře jim to ladí třeba v baladicky odstartované skladbě Jedenáctý přikázání, která trochu nečekaně přechází do zběsilých country meziher.
V rámci hudebních odkazů na dobu 60. a 70. let si Šustr dopřál taky vzpomínky na konkrétní kapely. Píseň Já a můj pes (Hommage á Rutles) zmiňuje legendární parodii na Beatles z dílny montypythonovského Erika Idla.V titulní skladbě jsou také zmínky o detroitských pankáčích MC5, Sex Pistols, Bruci Springsteenovi a znova i Beatles – od citací textů po závěrečnou skladbu Tichá revoluce No. 6, kde se mantricky opakuje „Number six, number six“jako v koláži Revolution No. 9 z Bílého alba.
Tichá revoluce není hudebně nijak zvlášť objevná, což zjevně ani nebyl záměr. Ale milovníkům starých časů se bude poslouchat dobře. I když v rádiích ty písničky neuslyšíme.