Nemám tak krásné modré oči jako Peter O’Toole, líčí Töpfer

Tři bratři toužící po koruně, lstivá zhrzená manželka. To vše musí ve hře Lev v zimě, kterou proslavil i film s Peterem O’Toolem, řešit stárnoucí král Jindřich II. V pražském Divadle na Vinohradech jej v sobotu v režii ředitele Národního divadla Jana Buriana ztvární Tomáš Töpfer. „Jsem u divadla už 45 let, přepínat do hereckého módu mi nedělá velké problémy,“odpovídá šéf Vinohrad s trochou ironie na dotaz, zda pro něj není velká role po dlouhé době tak trochu nezvyk.

Přesto, jak jde skloubit práce ředitele scény a zároveň herce?

V tomhle režimu pracuji již devatenáct let. Mimochodem ředitelé divadla byli, jsou a snad i v budoucnu budou aktivní umělci. Je velice zdravé se souborem žít.

Jaký bude Jindřich II. ve vašem podání?

Bude mně velice podobný. Bude mírně obtloustlý, celý život bojuje s obezitou, malinko napadá na obě nohy, má vousy a hlas, který zní takřka jako můj. Naštěstí dnes už netušíme, jak Jindřich vypadal, a snad kromě jeho státnických úspěchů a výsledků bitev o jeho povaze mnoho nevíme. Tím budu mít volnější ruce. Navíc hra nevypráví tak zcela o Jindřichovi, ale o nás, současnících.

Inspiroval jste se nějak Peterem O’Toolem? Díval jste se na film před zkouškami?

Film jsem viděl před tolika lety, že si na něj už nevzpomínám. Bohužel nemám tak krásné modré oči jako Peter O’Toole. Všechny krásné role ve výborných hrách hrál už někdo před námi. Kdybychom se na to měli ohlížet, tak bychom spoustu her nemohli hrát.

Jindřich II. mně bude velice podobný. Bude například obtloustlý. Tomáš Töpfer

Sám i režírujete, v čem je spolupráce s Janem Burianem inspirativní? Nehrozí na zkouškách střet režisérů, kteří jsou zároveň oba i řediteli?

Právě naopak. Máme totiž podobné starosti, a proto máme jeden vůči druhému mimořádné porozumění.