Králíčkův kubismus Pražané odmítali
Architekt Emil Králíček se nebál secese ani kubismu. Jedinečným dokázal udělat i kandelábr
Jan Bohata redaktor MF DNES
„Podílel se například na plánech plodinové burzy na Senovážném náměstí, paláci Assicurazioni Generali na rohu Václavského náměstí nebo na divadle Varieté (dnes Karlínského),“uvedl historik umění Emanuel Poche. Na Schnöblingovu zakázku však Ohmann neměl čas. Přijatelné řešení obratem nabídla renomovaná stavební firma Matěje Blechy. Plány zpracoval její šéfprojektant Emil Králíček.
Nešlo rozhodně o špatnou volbu. Králíček za sebou neměl sice prestižní školy, ale kromě solidního vzdělání měl znamenitou praxi. V té době se mohl chlubit například spoluprací na projektu budovy Muzea hlavního města Prahy anebo staveb v německém Darmstadtu.
Až do té doby se ale jeho tvorba nesla v duchu rostlinné či geometrické secese. Tak pojal na počátku 20. století například Blechův nájemní dům v Novém Městě pražském anebo kostel sv. Vojtěcha na libeňském předměstí.
Jenže dům, jenž získal jméno Dimant, měl mít již punc nového uměleckého slohu, kubismu. V roce 1912 proto navrhl objekt, ozdobený motivy krystalu. Vázy, žerď, lampy a další prvky, které zdobí fasádu a interiér domu, vznikly z umělého kamene a kovu. Králíček šel ještě dál a propojil moderní dům se sousedním barokním chrámem. Použil k tomu sochu Jana Nepomuckého, pocházející pravděpodobně z ateliéru Michala Jana Brokoffa. Nad ní vyklenul kubistický oblouk. To, co dnes experti oceňují, před sto lety vzbudilo odpor. Proti propojení baroka a kubismu protestovalo tehdejší vedení Klubu Za starou Prahu.
Diamant se mohl pochlubit nejen originálním projektem, ale také zajímavými nájemníky. Žil v něm například spisovatel a diplomat Adolf Hoffmeister. A za svého pobytu v Praze se zde zdržel ruský básník Vladimir Majakovskij.
Také za dalším Králíčkovým projektem v centru Prahy stála apotéka. Blechova firma dostala též zakázku na Adamovu lékárnu na spodním konci Václavského náměstí. I tam se na projektu podílel Emil Králíček. „Jedná se o řadový pětipatrový dům prostupující hloubkou domu s čtyřkřídlovou dispozicí se středním dvorkem, v přízemí zastřešeným,“uvádí architekt Michal Kohout. Dům nese prvky secese, moderny i kubismu.
Výsměch unikátní lampě
Se zrodem Adamovy lékárny však souvisí i světový solitér za zadní částí domu, vedoucí do Jungmannova náměstí. Blechově firmě pražský magistrát zároveň se stavbou přikázal, aby tento nevzhledný a zastrčený kout centra Prahy upravila.
Králíček se rozhodl plácek rozzářit. Ovšem místo standardní litinové lampy sem umístil kubistickou lucernu z umělého kamene. Šlo o opravdový unikát. Tehdejší tisk ale ironicky podotýkal, že celek vypadá, jako kdyby byl poskládán z pivních sudů a dělal reklamu vedlejší hospodě U Pinkasů. „V souvislosti s lucernou se původně také uvažovalo o autorství Wlastimila Hofmana,“uvedl Emanuel Poche.
Blechova firma a její tvůrce Emil Králíček se podíleli také na dalších zajímavých stavbách. Krátce před velkou válkou si sbor Českobratrské církve ve městě Žižkově zakoupil pozemek v Prokopově ulici. Na místě někdejší těžby písku, zavezené sutí z pražské asanace, vznikl svatostánek kombinující styl secese a kubismu.
Ve 20. letech Králíček pracoval pro firmu Šolc. V březnu 1930 dvaapadesátiletý architekt spáchal sebevraždu. Pravděpodobně z rodinných a ekonomických důvodů.