POCHYBOVALA V

ěděla jste něco o Miladě Horákové předtím, než vám nabídli roli? Vůbec nic. Režisér David Mrnka mi poslal scénář ještě v době, kdy byl delší a bylo třeba ho trochu dopracovat. Její postava i její příběh mi připadaly nesmírně vzrušující, a když pak David scénář dotáhl, začala jsem si o ní zjišťovat všechno, co šlo. I moje máma, která je Češka, mi o ní poslala nějaké informace. Tehdy mi poprvé došlo, jak těžké to bude.

Proč? Kvůli tomu, co se jí stalo, a taky proto, že v takové postavě není lehké zobrazit i ty mezistupně. Ani v osudu Milady Horákové není všechno jenom černé a bílé a jako v životě každého člověka je i u ní spousta šedivých odstínů, o kterých historické knihy nepíšou. Jsou to ty momenty, kdy se jí něco nepovedlo, něčím si nebyla jistá nebo třeba něčeho litovala. Pochybovala Milada Horáková o svém rozhodnutí? Myslím, že ano, a potvrdila mi to i její dcera Jana Kánská. Ale dlouhou dobu byla přesvědčená, že to, co dělá, dělá správně, a že se jí proto nemůže nic špatného stát. Nemyslela si, že by to mohlo dopadnout tak hrozně. Až úplně ke konci si uvědomila, že její osud je nevyhnutelný a že zemře.

Vzala by všechno zpátky, kdyby mohla? To nedokážu říct. Víte, ona byla jiná máma, než jsme my dvě. My naše děti chráníme a nic není důležitějšího. Milada Horáková prožívala svoje mateřství jinak. Jana Kánská mi vyprávěla, že ji jednou máma ukládala do postele a řekla jí: „Víš, ty máš velké štěstí, že jsi se narodila do naší rodiny, protože tě má rádo tolik lidí. Já, táta, teta, prostě každý, kdo tě zná. Ale na světě jsou děti, které nikdo rád nemá a někdo se o ně musí postarat.“Jako by se trochu své dcery vzdala kvůli jiným dětem.