Za zlepšení zraku lidé neváhají utrácet

Téměř čtyři miliardy korun ročně utratí lidé za brýle, kontaktní čočky a jiné pomůcky. Další stovky tisíc pak doplácejí na nadstandardní materiály, jako jsou lepší umělé čočky při operaci šedého zákalu. Pojišťovny dnes hradí pouze takzvanou monofokální čočku, s níž pak pacient vidí na dálku, ale na čtení už používá brýle. Všechny další varianty si už platí pacienti ze svého. „Pokud se ale pacient rozhodne pro nadstandardní nitrooční čočku, ztrácí zcela nárok na úhradu pojišťovnou a musí si zaplatit i operaci,“říká primář Oční kliniky VFN Pavel Diblík.

Přibývá pacientů, kteří jsou ochotni si zaplatit desítky tisíc korun za nadstandardní čočku v rámci operace šedého zákalu?

Ano, drtivá většina pacientů jsou přitom senioři, takže častokrát jim lepší čočku zaplatí jejich děti. Problém ale je, že po zrušení nadstandardů si pacient legálně připlatit lepší čočku nemůže, pouze pokud by si hradil celý výkon ze svého. V praxi to zdravotnická zařízení řeší různě. Například tak, že pacientovi platí lepší čočky formálně různé nadace, kterým ale pacient peníze vrátí.

V čem se liší kvalita čočky hrazené pojišťovnou od té, za kterou si pacient doplácí?

Takzvané torické čočky umí zároveň korigovat astigmatismus, tedy zakřivení rohovky. Pak jsou multifokální čočky, které umožňují korekci zraku na blízko i na dálku. Ne každý pacient ale takovou nadstandardní čočku potřebuje. Já jsem svojí mamince dal normální čočku, přestože se mi všichni divili, proč jí nepřiplatím za lepší.

A proč jste jí tedy nedoporučil tu nadstandardní?

S brýlemi totiž někteří pacienti vidí přesněji a kontrastněji. Multifokální čočky sice zbaví nutnosti nosit brýle, ale na druhou stranu snižují kontrast, protože energie světla se rozdělí do jednotlivých ohnisek. U profesí, kde jsou větší nároky na kvalitu vidění, se multifokální čočky nedoporučují.

Jaké jsou to profese?

Architekti, výtvarníci a další lidé, kteří chtějí mít velmi přesné vidění.