Proč pozlatit Matěje Hádka
Uvolněnější než lehce usedlý Kapitán Exner a zábavně mimoňský jako Rapl, aniž k tomu potřebuje vulgarity. Takový je titulní hrdina Matěje Hádka v seriálu Dáma a Král, který v neděli nasadí Nova.
Krimiseriál z prostředí advokátní kanceláře, který střídá Policii Modrava, je rozhodně lepší autorsky, režijně a zejména herecky než jeho předchůdkyně. Což může být pro diváky nezvyk, a tudíž nevýhoda: namísto přírodní idylky moderní velkoměsto, místo tlachání v kantýně nádech rafinovanosti včetně šachové partie. Nicméně novinka docela účelně rozhodila sítě.
Psanec na parketu
Pamětníky zláká Miroslav Donutil coby šéf firmy, náctileté zase Jan Cina coby nejmladší zaměstnanec. Na ctitele klasiky cílí jednak stavba rodinných případů v duchu Agathy Christie, jednak ústřední duo pátračů ve stylu Mulder a Scullyová – ona věcná, on tak trochu nad zemí.
A milovníky ulítlosti si získá právě postava Krále, za niž by Matěj Hádek zasloužil pozlatit: minulostí psanec, vzhledem otrapa, instinktem doktor House a humorem jemný provokatér, který svou kolegyni v podání neurčité Terezy Hofové neustále znejisťuje. Třeba když ji v druhém dílu vyzve k tanci, který prý nastudoval před hodinou na internetu.
Právě v druhé, už čistě detektivní epizodě se Hádkův hrdina posouvá od záhadného pobudy k zábavnému svérázu. V prologu se vtip ještě pěstuje trochu uměle, spíše kolem jeho zjevování než z jeho vlastního projevu. Navíc se tu dost únavně popisuje minulost, z níž kromě promlčené loupeže diamantů pochází i Královo banální rodinné zázemí v podobě netušené dcery. Na druhé straně právě její představitelka, drze frackovitá a přitom zranitelná Anna Linhartová, je pro Hádka nejsilnějším protihráčem.
Intelektuál nemá Facebook
Detektivní zápletky se pohybují kolem průměru, jejich filmařská podoba včetně svícení či práce s interiérem jde znatelně výš – ostatně úvodní části režíroval Vladimír Michálek, tvůrce stylového Mamonu. Občas zamrzí doslovnost jako opakované detaily nalezených stop či berličky televizních zpráv, na druhé straně potěší neokoukané tváře mimo hlavní sestavu a profesní glosy typu „asi je to intelektuál, nemá ani Facebook“.
Ale to hlavní koření zosobňuje Hádek, který si s vlastní rolí pohrává zálibně jako kluk, mnohdy jen výrazem, pohledem, drobným gestem. Existuje nespočet způsobů, jak ženu zaskočit větou „Ty vaše nozdry“; v Hádkově intonaci je poměr lichotky a sarkasmu hodinářsky přesný, aniž by se hnal za efektem.
Navíc se z prvních dvou dílů zdá – a tvůrci to naznačují, že si v nadsázce ponechává hlavní aktér ještě rezervy. Pokud se tahle naděje prokáže, pak by po dlouhé době měla domácí krimi zase jednou příjemně výstředního detektiva, kterému se dají odpustit i případně krkolomná řešení jednotlivých případů, dokonce snad i klišé v podobě jeho očisty.
Jen jedno jediné by mu mohlo zlomit vaz: kdyby Krále autoři scénáře zahnali od nezávazně jiskřivého špičkování do romantického vztahu. To by byla vražda volající po nejvyšším trestu.