Banášová vypráví pohádky
Všichni ji znají jako talentovanou moderátorku. Adela Banášová, nově Vinczeová je však také spisovatelkou. V roce 2013 jí na Slovensku vyšla kniha Zapomenuté slovenské pohádky. Nyní vychází v nakladatelství XYZ. Do češtiny je přeložily sestra Banášové Mária a neteř Natali.
Napsala je už jako dvacetiletá
Banášová pohádky napsala, když jí bylo dvaadvacet let, k jejich vydání se však dostala až o jedenáct let později. Přesto v nich nezměnila ani slovo.
„Dětem není třeba do života příliš zasahovat,“píše v knize. České děti jsou prvními zahraničními čtenáři, ke kterým se dílo dostává, a autorka je tak i v úvodu oslovuje. Zároveň zmiňuje, že by byla ráda, kdyby právě její příběhy fungovaly jako sympatická pozvánka do země sousedů.
Aby prý nějakého živého Slováka potkaly na vlastní oči. Banášová na bezmála sedmdesáti stránkách sleduje osud hrdinů brynzovníků. Nejde však o Slováky, kteří by s chutí holdovali tomuto specifickému sýru, jde o malé bílé panáčky, které autorka popisuje jako měkké lidi s měkkým srdcem a malým mozečkem.
„Nebyli moudří, ale dobří a od chvíle, co se narodili na této opuštěné salaši, častokrát pomohli mnohým lidem i zvířátkům.“A tak se s nimi na dalších stránkách ve vyprávění často setkávají.
Zatímco brynzovníci pokračují v poznávání slovenské přírody a charakteru, malému českému čtenáři se dostává pod ruku ta či ona slovenská reálie. Děti se dozvědí, co je to valaška, jak vypadá život bači nebo z čeho se vyrábí parenica.
Skoro jako scénář
Banášová pohádky vypráví dialogicky. Jejím cílem není pouze odvyprávět příběh, nabízí také text, který je jakýmsi pomyslným hovorem s dítětem.
V knize je často oslovuje a dává prostor pro dětské reakce, především na konci vyprávění.
Kromě textů Banášová k pohádkám sama vytvořila i ilustrace. Téměř každý z krátkých příběhů, jejichž délka sahá od tří do pěti stran, má svůj vlastní obrazový doprovod. Jsou na něm lidé i sami brynzovníci.