Začíná pranice o kobalt
Vedle lithia je kobalt další kov potřebný do baterií elektroaut.
Kobaltem staří Egypťané barvili keramiku na modro a červeno. Výrobci ho dnes používají k vylepšení vlastností Li-Ion baterií. Vzácný kov obsahují nejen notebooky a mobily, ale hlavně baterie elektromobilů. Jejich masovou výrobu teď chtějí automobilky rozjet. Nutí je k tomu přísnější emisní předpisy, kterým umí dostát, jen pokud většinu své nabídky elektrifikují.
V lithium-iontových bateriích elektromobilů je osm až dvanáct kilogramů kobaltu, ten zvyšuje kapacitu a stabilitu článků. V baterii iPhonu je kromě lithia právě už jen kobalt. Do roku 2020 má 75 procent lithium-iontových baterií obsahovat tento materiál.
O sedmadvacátém prvku Mendělejevovy tabulky se začalo nahlas mluvit už na přelomu roku. Tehdy se zjistilo, že se šest velkých hedgeových fondů pustilo do spekulací s kobaltem. Skupina firem (mj. švýcarská Pala Investments a čínská Shanghai Chaos) skoupila během posledních let přibližně 6 000 tun kobaltu v hodnotě přibližně 280 milionů dolarů. To představuje 17 procent loňské produkce tohoto kovu.
Důvod? Poptávka po kobaltu vzrostla hlavně na straně dodavatelů čínských automobilek, které začaly nově využívat právě Li-Ion baterie vylepšené o kobalt.
Automobilky sice dnes představují velké plány na elektrifikaci, nemají ale jasno v tom, kdo pro ně akumulátory vyrobí. A vzhledem k tomu, že výrobci baterií dnes v masovém měřítku neumí nabídnout nic lepšího než Li-Ion baterie, bude třeba hodně lithia (mimo jiné toho z Česka) a taky kobaltu.
Bude třeba dvakrát více kobaltu
Do roku 2025 by se nabídka elektroaut měla zdvojnásobit. K tomu budou potřebovat hodně akumulátorů. Letos v září si to uvědomil koncern Volkswagen, který je po aféře Dieselgate asi nejvýraznějším propagátorem elektromobility mezi tradičními automobilkami. Německá skupina chce uvést na trh 80 nových elektrizovaných modelů (elektromobily, hybridy). V každé modelové řadě všech značek – včetně Škody – bude mít do roku 2030 elektrické provedení. Koncern to bude stát kolem třiceti miliard eur. Volkswagen chce do roku 2025 vyrábět až tři miliony elektromobilů ročně, na to bude potřebovat 24 až 36 tisíc tun kobaltu.
Automobilka se koncem léta snažila zajistit dlouhodobé kontrakty s dodavateli nerostu. Vyzvala je, aby předložili návrh na alespoň pěti, ale raději 10letý kontrakt na dodávky 80 až 130 tisíc tun kobaltu ročně (dnes je celková světová produkce 100 tisíc tun), který by začal platit od roku 2019. Při současných cenách by ročně VW zaplatil 1,6 až 2,4 miliardy dolarů, vzhledem k vývoji na trhu se dá ovšem čekat, že ceny porostou.
„Kobaltový tendr“Volkswagenu by podle odhadů měl objem asi padesáti miliard eur. Podle informací Financial Times ovšem jednání skončila neúspěchem. Prý hlavně proto, že VW chtěl na celou dobu trvání kontraktu zafixovat ceny, které by byly navíc ještě pod těmi současnými. Jeden z dodavatelů to podle listu označil za aroganci.
Tesla, jako nejvýraznější posel elektromobility současnosti, uzavřela smlouvu s těžaři, kteří prozkoumávají naleziště v Nevadě (kde má Tesla obří továrnu na akumulátory) a Mexiku. I tato automobilka ovšem stále hledá další dodavatele. Ve stejné situaci je také například BMW.
Celková globální poptávka po kobaltu loni činila zhruba 100 tisíc tun. Z toho zhruba polovina byla použita v bateriích pro elektrická auta, mobilní telefony a nářadí a spotřební elektroniku. Podle odhadů ho v roce 2025 spotřebují výrobci baterií 75 tisíc tun, dnes je to 41 tisíc tun. Od začátku letošního roku vzrostly ceny kobaltu asi o 80 procent. Dnes stojí kilo přes šedesát dolarů (asi 1 400 korun), jen pro srovnání: v prosinci 2015 to byla třetina.
Otrocká práce v dolech
„Z hlediska celkové poptávky elektrické vozy spotřebovaly v roce 2016 jen zhruba 6,5 procenta rafinovaného kobaltu. To v roce 2021 stoupne na 16,9 procenta, což pomůže zvýšit poptávku na téměř 130 tisíc tun,“uvedl letos v únoru konzultant CRU Edward Spencer. Analytici očekávají příští rok deficit 885 tun, v roce 2019 se zvýší na 3 205 tun a v roce 2020 bude chybět 5 340 tun kobaltu.
Svůj podíl na tom má i skutečnost, že kobalt se ze 60 procent těží v drsných podmínkách v politicky problematické Demokratické republice Kongo (dříve Zair). Objem letošní těžby se tam odhaduje na sto tisíc tun.
Produkce rafinerií v dalších hlavních dodavatelských zemích, jako jsou Austrálie, Rusko a Zambie, je na úrovni, kde byla zhruba před deseti lety. Posledním významným zásobištěm kobaltu je Čína, která ho ovšem vyvážet nebude. Čínský úřad pro státní rezervy, který má na starosti komodity, loni a předloni koupil 5 000 tun kobaltu. A pravděpodobně nakupuje do zásoby i letos.
Kromě problémů se spekulanty je s kobaltem spojené i zneužívání pracovní síly při těžbě. V dolech rudu rukama dobývají i děti, které tak jsou vystaveny jedovatým těžkým kovům. Jeden z největších výrobců baterií LG Chem proto na jaře oznámil, že kobalt z Konga kupovat nebude. Stejně tak zakladatel Tesly Elon Musk se nechal slyšet, že kov bude odebírat jen ze severoamerických zdrojů.
Mluví se i o tom, že společně s cínem, wolframem, tantalem a zlatem bude kobalt zařazen na seznam tzv. konfliktních kovů, u nichž musí američtí zpracovatelé dokazovat, že zisk z jejich těžby není určen k financování ozbrojených bojůvek a nedochází k potlačování lidských práv.