Cesty do zahraničí jsou firmám jen pro zlost

Po návratu ze zahraničí mají zaměstnanci nárok na vysokou náhradu mzdy.

Zaměstnanci tuzemských firem mají po návratu z práce v zahraničí nárok na náhrady mzdy několikanásobně vyšší, než je jejich český plat. Problém se týká až tisíců firem. Těm v důsledku toho rostou náklady.

Celá potíž tkví v české legislativě. Ta totiž stanovuje, že se průměrný výdělek, jako základ náhrad, počítá z hrubé mzdy zúčtované v předchozím kalendářním čtvrtletí. A v praxi to pak vypadá takto: firmy musí při vysílání zaměstnanců do zahraničí dodržovat tamní legislativu, především minimální mzdu a některé příplatky. Poté, co se zaměstnanec vrátí do Česka a zařadí na svoje původní místo, vznikají mu náhrady vysoce převyšující jeho českou mzdu. A to v případě, když předtím pracoval v zemi, kde jsou platy vyšší než u nás, například v Německu.

Zkušenosti s tím má například stavební společnost Subterra, která zaměstnává 600 lidí ve čtyřech divizích a v současné době má na stavbách v zahraničí asi 75 lidí. Z toho je 45 v Německu, zbytek pracuje na Slovensku.

Problém se týká až tisíců firem

„Hlavní problém je v situaci, kdy firma končí zakázku v Německu a v Česku je odložena stavba, na které měli zaměstnanci pracovat. Například kvůli chybě v projektu, pozastaveném stavebním povolení nebo prostě kvůli nedostatku práce,“uvedl personální ředitel společnosti Karel Vašta.

Taková situace je podle něj pro společnost vždy složitá, protože nemá příjmy a zaměstnancům musí platit mzdu nebo náhradu za mzdu. „A pokud v takové situaci zaměstnavatel musí vyplácet násobné náhrady zaměstnancům, než by normálně vyplácel, dostává jej to do silného finančního tlaku,“vysvětluje. Podle Barbary Hansen Čechové ze společnosti People Management Forum, která sdružuje HR manažery, se problém týká stovek, možná i tisíců firem, jež krátkodobě nebo dlouhodobě zaměstnávají své pracovníky v zahraničí. „Jde zejména o firmy z oblasti stavebnictví, výroby, IT, dopravy a vzdělávání. Zde to mohou být i nepodnikatelské subjekty, jako například univerzity. Firmy své zaměstnance vysílají do zahraničí buď proto, že pro ně nemají momentálně uplatnění v Česku, nebo na základě kooperace se zahraničními společnostmi, kterým mohou na nějakou dobu zaměstnance půjčit, z čehož plynou oběma stranám výhody,“vysvětluje.

Problém se týká i odstupného, které sice není náhradou mzdy, ale vypočítává se stejnou metodikou.

Vysoké náhrady

Kromě finanční zátěže má systém pro firmy ještě jeden nepříjemný důsledek – snižuje motivaci zaměstnanců pracovat. V případě vysoké nemocenské se to týká zejména hůře placených profesí, kdy se vyplatí být i několik měsíců v neschopnosti. Systém je navíc demotivující i pro kolegy navrátilců z ciziny, kteří v Česku dělají stejnou práci na stejném pracovišti, ale nepracovali v zahraničí, a tedy nedosáhnou na tak vysoké náhrady mzdy. „Dopady na morálku jsou v těchto případech jednoznačně negativní,“dodává Vašta ze Subterry.

Náhrady zaměstnanec dostává za dovolenou nebo třeba v případě výpadku výroby. Například dělník hloubící tunely, který si v Česku vydělá 250 korun za hodinu (asi 41 tisíc měsíčně), má nárok na náhradu mzdy za dovolenou ve výši 100 procent, tedy 250 korun za hodinu. Pokud stejný dělník vyjede pracovat třeba do Německa, jeho hodinová mzda se rázem zvedne na 14,70 eura za hodinu, přepočteno současným kurzem 378 korun, stejně vysoká pak bude celé následující čtvrtletí po návratu do Česka i jeho náhrada mzdy za dovolenou.

V absolutní většině případů se průměrný výdělek jako základ náhrad počítá z hrubé mzdy zúčtované v předchozím kalendářním čtvrtletí a z odpracovaných hodin, tedy těch, za které přísluší zaměstnanci mzda nebo plat. Pokud tedy zaměstnanec neodpracuje celé čtvrtletí v Česku, výše jeho náhrad mzdy je ovlivněna platem ze zahraničí. Jejich výše pak závisí na tom, jakou část uplynulého čtvrtletí v zahraničí strávil a o kolik je v dané zemi vyšší mzda.

Neodpracoval-li zaměstnanec v rozhodném období alespoň 21 dnů, používá se na místo výpočtu průměrného výdělku pravděpodobný výdělek, takzvaný kvalifikovaný odhad.

Používání průměrného výdělku upravuje zákoník práce a podle Petra Sulka z tiskového oddělení ministerstva práce se zásadní věcné změny jeho koncepce v tuto chvíli nepředpokládají. Chystají se pouze dílčí změny. „Dosud jsme nezaznamenali žádné podněty z praxe, které by nasvědčovaly tomu, že zmíněná úprava dělá někomu potíže,“uvedl Sulek.

Systém snižuje motivaci pracovat. V případě vysoké nemocenské se to týká zejména hůře placených profesí, kdy se vyplatí zůstat i měsíce doma.