Nevítězí pravda, ale vůle

Byl to debakl „tradičních“levicových stran – sociálních demokratů a komunistů. A vítězství těch, kteří kampaň dělali poctivě a s radostí, s podporou lidí – to byl Babiš a Piráti.

Politika levice se dělá čelem k masám, ne s arogantně vystrčeným zadkem. ČSSD si zvykla žít z politického kapitálu Miloše Zemana. Stanislav Gross a Vladimír Špidla zničili Zemanovi možnost stát se v roce 2002 prezidentem, zavinili tím hluboký rozkol ve straně, zabrzdili její vzestup a způsobili postupný pád. To byl počátek. Sobotka tuneloval, co zbylo. Z dvaceti procent na sedm. Haškův diletantský puč byl posledním pokusem o záchranu.

ČSSD neposlechla kritiky, stále se ostře vymezovala vůči Zemanovi, přestože ho zvolilo 2 717 405 lidí. Zradila a následně ztratila své tradiční voliče, protože podlehla svodům egomaniakálních ideologů „nové“, „zelené“či „kulturní“levice Novotnému, Špidlovi, Klepárníkovi, Patočkovi a Idealistům. Přehodnocení církevních restitucí pouze slíbila.

O zbytek se postaralo podlézání Bruselu, Merkelové, profašistická a prokyjevská, protiruská a proamerická hysterie Zaorálka, Chovancův euroaktivista Janda, inkludovaná Valachová, kampaň pro gaye, protikuřácký zákon a vítači migrantů, americký Dienstbier a jeho hejno nadržených podržtašků. Ze strany odešli bývalí ministři, odborníci i kritikové. Celé vedení, včetně ústředního výboru, souhlasilo s nastoupeným kurzem. Jako ovce.

Levicová strana potřebuje funkcionáře, kteří se nebojí vyjít na ulici a mluvit s lidmi. Naslouchat. Ptát se. Potřebuje, aby každý byl přesvědčen o krocích svých poslanců a mohl se jimi chlubit ve svém okolí, dokázal politiku vysvětlit a realizovat. ČSSD vyměnila kvalitní program z roku 2000 za soubor reklamních hesel, který nekorespondoval s přáním voličů. Ty nelze nazývat fašisty, jestliže nechtějí financovat zahálku nepřizpůsobivých, modlení migrantů k Alláhovi či adopci dětí homosexuály. Nelze bez silného protestu ustupovat výhrůžkám Bruselu.

Politika vlády není nikdy politikou strany, ale vždy kompromisem koalice. ČSSD nedokázala kritizovat vládu. Lidem uvnitř strany nikdo nevysvětlil smysl jejího směřování. Na členských schůzích se o politice nemluví, tím méně aby poslanci či zastupitelé skládali účty. Členové jsou jen k tomu, aby předem vybraným odhlasovali mandát.

Kampaň začíná den po volbách, pravil bývalý předseda Zeman. Nelze říkat po čtyřech letech vlády, co bychom chtěli udělat, kdybychom vyhráli, když jsme vyhráli minule. Musí se říkat celé čtyři roky, co chceme udělat, jak to děláme, co jsme udělali a s jakým výsledkem. Pro lidi. Rozdávat prachy lidu není totéž, jako rozdat lidu zbraně.

Přitom s koncem vlád ODS nastal smír zaměstnanců se zaměstnavateli, začala fungovat tripartita. Zmizela nezaměstnanost. Čímž byla dobojována základní bitva levice. Dnes ale nemá ČSSD ani KSČM odpověď pro budoucnost. Jestliže analytici odborů hovoří o nekonzistentnosti a populismu programů obou levicových stran, je to vizitka, která voličům stačila.

Vojevůdce začíná válku jen tehdy, je-li si jist vítězstvím. Pravda nevítězí. Vítězí vůle vítězit. Tu sociální demokraté ztratili. Sobotka se vyčerpal v intrikách, partaj ale měla ostych ho popravit včas. Výměna vykrveného premiéra za trojhlavou saň přišla pozdě a nebyla potvrzena rituálně nabodnutou hlavou oběti na hradby Zemanova Hradu.

Boj s Babišem byl nesmyslný, hloupý a vedený diletantsky. Zloděj nikdy nemá křičet „chyťte zloděje“– zvlášť když do pravomocného rozsudku soudu je i sprostý podezřelý nevinný. Český chytrák, který přechytračí chytráky v EU, v očích českých voličů nezasluhuje opovržení, ale potlesk. EU nejsme „my“, ale „oni“– dojná kráva levných peněz na zbytečnosti. Podojit je zvítězit. Už v roce 2013 věděl Sobotka o korunových dluhopisech, věděl i o Čapím hnízdě. Přesto s hnutím ANO uzavřel koalici. S Babišem sestavil vládu, ale nedohodl se s ním nikdy na pravidlech soužití. Existovalo jen rozdělení křesel. Ozbrojené příměří vydrželo do chvíle, kdy bylo jasné, že preference ČSSD padají. Pak začal Sobotka špinavou kampaň s účastí Chovancovy policie.

Sny o ANO bez Babiše či o koalici všech proti ANO selhaly. ANO přitom není pravicová strana, i když si to mnozí myslí. Je pragmatická. Se Sobotkou v čele vlády dělala úspěšnou středolevicovou politiku a rozumná část pravice i konzervativní levice ji právě proto volila. I dělníci a důchodci, kteří opustili ČSSD a komunisty. Lidé se zastávají nespravedlivě a zbytečně pronásledovaných. Jako Kajínka. Volby právem vyhrálo ANO. Řídit stát jako firmu nemusí být špatné, když za čtyři roky zbohatne na dvojnásobek.

Zatímco ČSSD doplatila na to, že vyměnila voliče, KSČM doplatila na to, že voliče má sice přestárlé, ale kupodivu ne senilní. Za čtyřletou absenci aktivity nepřišli mnozí k urnám či zvolili Babiše, protože je odpovědnější, pracovitější komunista a bude s ním líp. Někteří volili Piráty, beroucí bohatým, a ti vystrašení Okamuru.

Na hromadnou sebevraždu vedení ČSSD není třeba šest měsíců do mimořádného sjezdu. Odpovědnost je nutné přijmout hned. Za měsíc už totiž sedmiprocentní ČSSD nikdo nebude postrádat.

ČSSD vyměnila kvalitní program z roku 2000 za soubor reklamních hesel, který nekorespondoval s přáním voličů.