Vieweghovy Nové pohádky kráčejí unaveněji

Pokračování, druhé díly, návraty k osvědčeným tématům a literárním postupům – to všechno má spisovatel Michal Viewegh (1962) odjakživa v oblibě.

Bohatší o dvě babičky

Báječná léta pod psa a Báječná léta s Klausem. Nápady laskavého čtenáře a Nové nápady laskavého čtenáře. Báječný rok a Další báječný rok. Anebo Krátké pohádky pro unavené rodiče – a Nové pohádky pro unavené rodiče. Ty první vyšly před deseti lety, ty druhé právě teď, oboje pod hlavičkou brněnského nakladatelství Druhé město.

V hlavní roli je i tentokrát Vieweghova oblíbená, mnohokrát prověřená jednotka: středostavovská rodina. Otec-herec, matka-lékárnice a dvě dcery. Druhý díl je ovšem bohatší o dvě babičky. Mají docela radikální profil: jedna trpí Alzheimerovou chorobou, druhá se zrovna vrátila z kriminálu, kde si odseděla patnáct let za vraždu dědečka. To je první zdroj komiky. Druhým jsou dcery v pubertě, dvanáct a čtrnáct let, a jejich specifický slovník, styl a vztah k rodičovské autoritě: „Fakt hustej komiks!“

Dějiny jedné rodiny

Sama knížka pak připomíná nejvíce scénář sitcomu nebo populárně napsanou jednoaktovku. Obraz následuje obraz, dialog jde za dialogem, vtip stíhá vtip. To vše s rychlými odkazy na aktuální noty společenské, mediální, politické.

Pro děti je tu fejsbúk a speciální limča, pro rodiče třeba jedno nenadálé odhalení na hřbitově, po němž matka skončí dočasně na psychiatrické klinice. V prvním dílu se rodiče brali, ve druhém se chtějí rozvádět. V prvním jim zatápěly malé dcerky, v druhém si zatápějí především sami.

Jak je to s titulním žánrem pohádky? Autor ho přetavil podle svého gusta. V první knize určil Viewegh některé pasáže dětem a jiné rodičům. Psal zábavné dějiny jedné rodiny – a zároveň je trefně komentoval.

Ve druhé knize míří především na rodiče. Možná proto, že jeho literární dcerky zestárly a visí teď raději ve virtuální síti, než by stály nohama na zemi. Vyloženě pohádkový je tu snad jen happy end s rodinou pózující uprostřed zasněžené horské krajiny. Jinak jde o odlehčenou humoristickou novelku.

K čemu je průměr

Nové pohádky pro unavené rodiče mají tu nevýhodu, že jsou pokračováním. Že vstupují po deseti letech do stejné řeky. Navíc jde autor tentokrát trochu unavenějším krokem než prvně. Výsledkem je průměr. Ale i ten je třeba.

Aby vyniklo, že Viewegh zvládne suverénně taky nadprůměr.

50%

Nové pohádky pro unavené rodiče Michal Viewegh