Katalánsko má s Unií smůlu
Katalánsko marně volá po tom, aby se Unie postavila za jeho nezávislost nebo se alespoň stala vyjednavačem. EU jako celek i Brusel samotný jsou totiž už z logiky věci na straně Madridu.
Je to asi tak, jako když se se členem golfového klubu chce rozvést jeho manželka. Přijde mu na hřiště udělat scénu a čeká, že se za ni vedení golfového klubu postaví. A je překvapená, že se tak nestane a že jediné, čeho se dočká, je pokárání, aby se chovala slušně. Samozřejmě v případě, že ji manžel nezačne mlátit přede všemi golfovou holí.
Nějak tak vypadá situace nečlenské Barcelony v porovnání se členem unijního klubu Madridem. Ani Brusel, ani žádná vláda unijního státu se nepostavily za Katalánsko při vyhlášení jeho nezávislosti.
Jedinou výjimkou bylo Maďarsko Viktora Orbána, které vyzvalo ještě před referendem k „respektování vůle katalánského lidu“. Důvod je jasný, Budapešť by sama pomocí podobných referend připojila ke svému území Maďary obývané oblasti v sousedních zemích, včetně jižního Slovenska.
Také když se po katalánském referendu 1. října projednávalo v europarlamentu údajné policejní násilí, tak to byli právě kromě ultralevice už jen opět maďarští europoslanci, u nichž Katalánci našli zastání. Europarlament se stejně jako Brusel či země Unie omezil jen na výzvy k dodržování platného práva a k nepoužití násilí. Jinak ale Unie stojí jasně na straně svého členského státu a dodržování platné ústavy.
Příznivcům katalánské ústavy pak pouze opakovaně vzkazuje, že na členství v EU mohou zapomenout. A to i v případě, že by bylo referendum uspořádáno v souladu se španělskou ústavou, jež však nic takového nepřipouští. „I v tom případě by se Katalánsko ocitlo mimo Evropskou unii,“uvedl už po referendu 1. října předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker.
Technicky vzato by Katalánsko navíc mohlo zůstat mimo na Unii na dlouhá desetiletí, protože všechna jednání by z pozice člena mohlo blokovat „zbytkové“Španělsko. Podobně snahy Makedonie o sbližování s Unií blokuje (kvůli názvu státu)
Řecko. Na jasném postoji EU nezměnila nic ani rezoluce katalánského parlamentu o vyhlášení nezávislosti, na niž se Brusel dívá jako na další neústavní akt. „Pro EU se nic
nemění. Španělsko zůstává naším jediným partnerem,“uvedl na Twitteru unijní prezident Donald Tusk. „Doufám, že španělská vláda upřednostní sílu argumentů, ne argumenty síly,“omezil se Tusk na výzvu k nepoužití násilí proti katalánským separatistům.
Unie nemá ani návod
„Katalánská věc je v základu o hodnotách, na nichž byla Evropa založena: demokracii, svobodě, svobodě vyjadřování, pohostinnosti, nenásilí,“tvrdí sesazený katalánský premiér Carles Puigdemont. Marně. „Postup španělské vlády znamená konec evropské myšlenky,“varuje Unii z belgického „exilu“.
Velkým handicapem pro Katalánce je také to, že evropské smlouvy vůbec nepočítají s tím, že by se nějaký členský stát rozpadl nebo rozdělil. Československo, jehož rozdělení Katalánci rádi používají jako příklad, mělo štěstí, že se rozpadlo ještě předtím, než vstoupilo do Unie. Kdyby se to totiž stalo až po vstupu, musela by jednání o členství začít zřejmě znovu od počátku.