Unijní hodnoty víc hájí východ, než západ EU
Přestože Andrej Babiš zatím euro odmítá, europoslankyně hnutí ANO Martina Dlabajová říká, že jde o dobrý projekt, který však vyžaduje reformu.
Rada EU před týdnem schválila návrh nové směrnice o vyslaných pracovnících, který za čtyři roky zavede pravidlo „na stejném místě stejnou mzdu“. Z oblíbeného projektu francouzského prezidenta Emmanuela Macrona se však i díky Praze podařilo vyjmout pro Česko klíčové řidiče kamionů. „To je velký úspěch,“říká europoslankyně Martina Dlabajová.
Může se směrnice o vyslaných pracovnících stát „novými povinnými kvótami na migranty“a opět rozdělit Unii?
Myslím, že přinejmenším komunikace nebyla dobrá a vypadala podobně jako v případě povinných kvót. Po desítkách let otevírání je Unie opět rozdělená na dva tábory. Navíc se otevřela i citlivá otázka mezd v Evropě. A odnesli to vyslaní pracovníci, i když představují méně než procento unijní pracovní síly.
Mimochodem, je podle vás bitva o nepokračování povinných kvót na migranty vyhrána, jak říká Bohuslav Sobotka?
Vítězství v bitvě se ohlašuje až po jejím konci. Uvidíme, jak se to bude dál vyvíjet. Máme však signály, že povinné kvóty by už neměly být tím nejdůležitějším. A že v rámci řešení migrační krize bychom se na to měli podívat racionálněji a netočit se jen kolem kvót.
Ten racionální pohled, že je důležitější se shodnout na ochraně hranic EU, podle vás už převažuje?
Ano, mám ten pocit. Už skončilo takové to vzájemné obviňování, kdo chce nebo nechce pomoci. A zdá se, že racionalita skutečně převážila. Velmi bych si to přála.
Pojďme zpět k zmíněné směrnici o vyslaných pracovnících. Co je špatného na heslu, kterým se řídí: „Za stejnou práci na stejném místě stejnou mzdu“?
To, že se nikdo nepodíval na to, jaký to bude mít dopad na vnitřní trh a volný pohyb služeb v Unii, který patří k základním svobodám. Mám pocit, že dnes to jsou východní země EU, které bojují za zachování základních hodnot a principů Evropské unie, zatímco západní státy se rozhodly tyto principy ignorovat a vytvářejí ochranářské bariéry. Vyslaní pracovníci se stali tím symbolem. Přitom vysílání pracovníků je naprosto legální věc, která je pro mobilitu v Evropě velmi důležitá. Dnes z některých států EU zaznívají hlasy, že vysílání pracovníků je v podstatě nelegální, že ničí trh. Padají slova jako sociální dumping. Odlišné mzdy a rozdílné úrovně ekonomik, které jsou v Evropě normální a navíc nutné pro udržení konkurenceschopnosti, začaly být rovnítkem pro sociální dumping.
A není to tak?
Ne, začala se míchat jablka s hruškami, začala se míchat nelegální práce, mobilita pracovní síly, dokonce i migranti. Nejde však házet všechno do jednoho pytle. Nelze dávat na roveň bankovního pracovníka, který byl vyslán do zahraničí na dvouletý bankovní projekt, s řidičem, který cestuje během jednoho týdne přes deset různých zemí. Nebo s polským instalatérem, který je legálně zaměstnán ve Francii francouzskou firmou podle tamních norem. To všechno se ale smíchalo dohromady a vznikla z toho ideologická debata, jež úplně pominula důsledky, které to bude znamenat. Například právě pro firmy, jejichž vyslaní pracovníci služby v zahraničí poskytují.
Kolika Čechů se nová směrnice o vysílání pracovníků týká?
Čechů, kteří jsou vysíláni, je asi 35 tisíc. Naopak pracovníků, kteří jsou vysíláni pracovat do Česka, je asi 19 tisíc. Jsme proto v jiné situaci než další země střední Evropy. Třeba Poláků je vysíláno za prací do zahraničí půl milionu a v Polsku pracuje pouze 15 tisíc pracovníků, kteří tam byli vysláni ze zahraničí. I proto Česko od počátku debat o směrnici mohlo zastávat racionální pozici.
Proč se vlastně právě tato směrnice stala pro francouzského prezidenta Emmanuela Macrona tak velkým volebním tématem, které si prosadil i v Evropské unii?
To nikdo úplně nechápe, protože počet Francouzů, kteří jsou vysláni pracovat do zahraničí, a počet cizinců, kteří jsou vysláni na práci do Francie, je téměř vyvážený. Prezident Macron prostě potřeboval prosadit doma ve Francii reformu pracovního trhu a ze změny směrnice o vysílání pracovníků si udělal svůj symbol, který naopak prosadí v Unii. Bohužel to odnesla střední a východní Evropa.
Česká vláda ale výsledný kompromis přivítala. Co podstatného se podařilo prosadit?
Velkou otázkou pro nás byla oblast dopravy. I já jsem prosazovala, aby směrnice neplatila pro tuto oblast. To se bohužel v Evropském parlamentu prosadit nepodařilo, ale podařilo se to při schvalování ministry práce a sociálních věcí. To je úspěch České republiky. Neúspěchem naopak je, že se doba vysílání snížila z dvaceti čtyř na dvanáct měsíců, respektive s prodloužením na osmnáct. Proč by mělo platit nějaké časové omezení, když už jsme přistoupili na princip stejné odměny? To vůbec nechápu. To je prostě jen taková „macronovština“.
Nevadilo vám, že o tak důležité unijní směrnici rozhodl ještě starý kabinet, konkrétně ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová, a ne už nová vláda?
Na pozici České republiky ke směrnici se shodla celá dosavadní vládní koalice. Stranická příslušnost v tom nehrála roli.
Proč Poláci a Maďaři hlasovali proti přijetí směrnice?
Češi a Slováci si určili své cíle, které chtěli do směrnice prosadit. A hledali rovnováhu mezi tím, co budou požadovat a co dostanou, což byla určitě zmíněná otázka vyjmutí dopravy. Proto jsme hlasovali pro.
Není to i tím, že my Češi se pomalu dostáváme mezi bohatší státy Evropy a začínáme s nimi sdílet jejich zájmy?
Ano, to je přesně ten důvod, proč by Česká republika měla být v této diskusi racionální a dívat se na problémy z obou stran. I my jsme totiž vystaveni tlaku ze států EU, které jsou chudší než my. Měli bychom trvat na dodržování pravidel jednotného vnitřního trhu a prosazovat boj proti jejich obcházení. Ale nemyslím si, že cestou je vytvářet nová a nová přísnější pravidla. Protože to neznamená, že je budou všichni více dodržovat, naopak to může vést k tomu, že mnozí budou hledat další cesty, jak je obejít. Sociální ochrana pracovníků prostě musí být v rovnováze s volným pohybem služeb.
Europoslanci ANO jsou součástí velmi prounijní frakce liberálů. Vyhrála tedy v českých volbách jasně proevropská strana?
Ano, jsme jedna z těch nejvíce proevropských frakcí. Je známé, že její šéf Guy Verhofstadt je velký eurofederalista, ale zrovna v tomto se s ním v názorech trochu lišíme. A pokud jde o české volby, jsem přesvědčená, že volby v České republice vyhrála proevropská strana. Jak ministři za ANO, tak europoslanci za ANO prosazovali a prosazují evropskou myšlenku. Všichni vědí, že chceme proevropskou Českou republiku a chceme konstruktivně přispívat k reformě Evropské unie.
Takže můžete zaručit, že referendum o vystoupení z Evropské unie Tomiu Okamurovi přes hnutí ANO neprojde?
Já si ho nepřeju a budu dělat všechno pro to, aby k němu nedošlo. Ale je to i na ostatních stranách, které se dostaly do parlamentu. Naše společná povinnost je vytvořit proevropskou vládu. To je odpovědnost nejen toho, kdo volby vyhrál, ale i těch ostatních sil, které sedí ve Sněmovně a jsou proevropské. Já to z evropského pohledu vidím jako velký závazek, aby vznikla proevropská vláda.
Předseda vaší frakce Verhofstadt je nejen eurofederalistou, ale i velkým bojovníkem za euro. Proč hnutí ANO před volbami českým občanům slibovalo, že euro během své čtyřleté vlády nezavede?
Hnutí ANO si je vědomo toho, že eurozóna není v takové situaci, aby Česko euro přijímalo. Říká jasně, že považuje euro za dobrý projekt, za dobrou budoucnost, ale musí být nejdříve provedeny reformy eurozóny. A pokud jde o vámi zmíněného pana Verhofstadta, tak ten je v mnoha ohledech vůči eurozóně ještě kritičtější než argumenty, které zaznívají v České republice. To ale neznamená, že by nebyl proevropský.
Euro má tedy budoucnost?
Ano, má před sebou budoucnost, velkou budoucnost, je to dobrý projekt. Avšak za podmínky, že celý systém eurozóny projde reformou.
Z klubu europoslanců ANO odešel v těchto dnech místopředseda Evropského parlamentu Pavel Telička. Bavíte se spolu vůbec ještě?
Samozřejmě se spolu bavíme. My spolu názorově a pracovně nemáme žádný problém. Já rozhodnutí Pavla Teličky respektuji, byť je to samozřejmě nešťastné. Naše spolupráce s ním na půdě Evropského parlamentu tím ale zdaleka nekončí.
A rozumíte tomu, proč se s hnutím ANO rozloučil? A máte jako europoslanci na Andreje Babiše i dění v hnutí odpovídající vliv?
Pavel Telička a Andrej Babiš měli dlouhodobě rozdílné názory. A pokud jde o nás, myslím, že teď po volbách si dokážeme některé věci (s Andrejem Babišem, pozn. red.) vysvětlit. Myslím, že za tři roky práce v Evropském parlamentu je za všemi europoslanci z hnutí ANO vidět kus práce. Byli jsme sem zvoleni s jasným programem a budeme se ho dál držet.
Kdo je teď v hnutí ANO po odchodu Pavla Teličky jednička přes zahraniční politiku?
Hnutí ANO v tuto chvíli řeší jiné priority. Jako je třeba mnou zmíněná proevropská, stabilní vláda.