Povolání učitele dává člověku svobodu

Když si jeho bývalí žáci přejí, aby je oddal, bere to Petr Martínek jako důkaz dobře odvedené práce. Ten mu dali jeho studenti i v roce 1994 historicky prvním Zlatým Ámosem, vítězstvím v anketě o nejoblíbenějšího učitele.

Za téměř třicet let, kdy ve Vlašimi učí na obchodní akademii, jeho třídami prošlo kolem dvou tisíc studentů. Od roku 2007, kdy jako zastupitel také oddává, zpečetil svazek minimálně čtyřiceti mladých lidí, bývalých studentů.

Že bude učit, se rozhodl ve třetím ročníku střední školy. „Jako řada teenagerů jsem psal básně, dobře jsem kreslil, z toho vyplynulo studium českého jazyka a výtvarné výchovy,“vysvětluje volbu povolání. Změna ho nikdy nelákala. „Když jsem začínal, vybavil jsem si své učitele, přemýšlel jsem, jak to dělali, jestli si k nám našli cestu,“říká.

Mladí odcházejí po roce

v učitelském sboru zhruba třetinu a nepamatuje si, že by to někdy bylo jinak, nová generace začínajících učitelů jiná je. V poslední době až příliš mnoho mladých kolegů odešlo, vydrželi jen půl roku nebo rok. „Ani si nevedli špatně, ale odešli s tím, že na to fyzicky a psychicky nemají. Je to hektické povolání, člověk učí jednu hodinu za druhou, nestačí si často ani vydechnout, velká přestávka je nutnost. I tak je spousta učitelů v padesáti vyhořelá,“dodává Martínek.

Být učitelem je podle něho otázka volby. Argumentem proti je nízký plat. Argument pro je kromě svobody v práci i svoboda v osobním životě. „Je to něco za něco. Mám méně peněz a je to vždycky hektické, ale když odučím, mám čas pro sebe,“říká učitel.

O výši platů se bavit nechce, zato o papírové válce, kterou učitelé vedou, mluví od srdce. „Když jsem začínal, dostal jsem osnovy na čtyři roky, byly to čtyři strany okopírované na cyklostylu,“povzdechne si. To se s dneškem nedá srovnávat.

A co by změnil? „Výuka by měla na základních a středních školách začínat v devět. Kvůli dědictví Františka Josefa I. naši studenti, kteří dojíždějí i několik desítek kilometrů, vstávají v pět ráno,“říká s trochou nadsázky Petr Martínek.