Typickému klientovi privátního bankovnictví je přes padesát. Má k dispozici technologie, občas je použije, ale nevyhledává je.

Většina našich bankéřů vzešla z pobočkové sítě, vyrostla s bankou, znají perfektně produkty a systémy, patří k tomu nejlepšímu, co banka má. Proto většinu lidí nabíráme zevnitř. A díky tomu, že Raiffeisenbank koupila retailovou část české Citibank, jsme loni mohli vybírat i z jejích bankéřů, kteří jsou na trhu považováni za elitu.

Banky si mezi sebou bankéře nepřetahují?

Je to stejné jako jinde. Privátní bankovnictví je přeci jen trochu víc o dlouhodobosti, řada bankéřů to bere jako celoživotní misi. A když dostanou konkurenční nabídku, která bude o pár tisíc korun vyšší na fixním platu, není to pro ně až tak rozhodující. Fluktuace privátních bankéřů je výrazně nižší než u ostatních bankéřů.

Po čtvrtstoletí budování kapitalismu se dnes hodně mluví o tom, jak mohou majitelé rodinných firem předat svůj byznys nástupcům. Jak se to řeší?

Klientům s tím pomáháme. Jednou z možností je třeba vytvoření svěřenského fondu, což je téma, které zpopularizoval mimo jiné Andrej Babiš, když svůj Agrofert do fondu vložil. Klienti se na to ptají mnohem víc než předtím. Ale nehodí se to pro každého, existuje celá řada jiných možností, jak předání podniku vyřešit.

Pro koho se tedy svěřenský fond hodí?

Hlavním kritériem je aktuální rodinná situace, záleží na vztahu vlastníka k těm, kterým chce svůj majetek ponechat. Část klientů je připravena podnik prodat, část chce, aby byl nějak dál spravován. Nebo nechtějí, aby kontrolu nad ním získal management, ale rodina. Institut svěřenských fondů může pokrývat celou řadu rozmanitých situací. Jak postupně roste zájem, vzniká legislativa, pravidla se zpřesňují. Od začátku letošního roku vznikl například registr svěřenských fondů.