Obrana demokracie, nebo hořkost z porážky Hillary?

Amerika jako by se už rok utápěla ve sporech, jak Kreml ovlivňoval prezidentské volby. Mezi podezřelými je i Trumpův syn, který se od jakési ruské právničky pokoušel získat kompromitující materiály na Hillary Clintonovou.

Taková situace ukrádá Trumpovi čas a energii tvořit ucelenější strategii vládnutí, a působí proto nevyzpytatelně a chaoticky. Musí zároveň čelit nedůstojným poznámkám evropských politiků, že se jako amatér potřebuje politickému řemeslu teprve naučit. Jde přitom o představitele supervelmoci.

Spor se vede o to, jde-li o obranu demokracie, nebo se prostě někteří politici s porážkou Hillary nevyrovnali. K potvrzení obou důvodů se argumenty najdou. Ono bolí, když někdo prohraje s třemi miliony hlasů navíc. Jenže takový je americký volební systém a nelze jej chválit, jen když se hodí.

Někteří komentátoři mají pochybnosti, jestli má Moskva prsty všude a jsou tak mocné, jak se prezentují. Nechali se snad Američané dezinformacemi zmást natolik, že to ovlivnilo jejich volební preference? To by je jako demokraty dost dehonestovalo.

Jenže vyšetřování ruského vlivu pokračovalo rychleji, než se čekalo. I když zpráva vyšetřovací komise vedené Robertem Muellerem má být předložena až v lednu příštího roku, již nyní schválila federální velká porota ve Washingtonu první obvinění. Z podílu na ruském vlivu na volební kampaň je viněn jen jeden z obviněných, a to pouze zčásti. Trump obvinění odmítá. Je to asi jediné, co zatím může.