Martina Formanová napsala s bravurou Povídky na tělo

Spisovatelka a scenáristka Martina Formanová se v Povídkách na tělo stává zapisovatelkou obyčejných životních příběhů. Na to, že zatím psala spíše o těch neobyčejných, se jí to daří bravurně.

V celkem šestnácti povídkách Formanová zve do nitra mužů i žen, starých i mladých, smutných i veselých, zamilovaných i nešťastných. Je sice znát, že k některým z nich má autorka blíž než k jiným, ale knize to na kvalitě rozhodně neubírá.

Povídky na tělo otevírá silná momentka ze života dvou žen, jejichž cesty spojil jeden muž. Manželka a milenka se v povídce Rivalky setkávají, aby se vyrovnaly s osudovým rozhodnutím, které za ně učinil někdo třetí. Jedna stojí před rozvodem, druhá má před sebou nový, a jak doufá, šťastný život. Navzdory očekávání však ani jedna z nich není schopná udržet si vůči druhé zášť, která činí život tak svobodně jednoduchým. Nic není černobílé, potvrzuje se.

Většina hrdinů Formanové má svůj mindrák. Problém sám se sebou, který však tak úporně vztahují ke svému okolí, až zapomenou, že mohou také ubližovat. Ať už jde o Zlatokopku, v jejímž středu stojí ambiciózní teenagerka, či o ženu z příběhu Míjení, která svou zlost způsobenou nedostatkem otcovské lásky v dětství přenáší na ostatní.

Dobrá psycholožka

Ať už se však povídku rozhodla autorka zasadit kamkoliv, do kavárny, koupelny, na dovolenou či chalupu, vždy se dá tušit, že právě tento příběh se může odehrávat někde kolem nás a klidně souběžně. To knize dodává na intimitě i legitimitě. Některá vyprávění by si dokonce zasloužila více stran, než ve finále dostala. Ne že by povídky působily neuzavřeně. Jen se Formanové povedlo vytvořit charaktery, které by se bez problémů mohly stát nositeli obsáhlejšího vyprávění, jako zmiňované Rivalky nebo hrdinky z povídky Sestry.

Na druhou stranu některé příběhy se do výběru upřímně dostat nemusely. Třeba příběh Nedopitý pivo do koncepce vyzněním ani povahou nezapadá. A jestli by kniha měla 182 nebo 178 stránek, už je přece jedno. Čtenáři určitě.

Stejně jako v případě předchozích knih Formanová používá stručných souvětí a svižného jazyka. Milovníci podrobných popisů si nepřijdou na své. Ale to už se ví stejně jako fakt, že spisovatelka je i dobrá psycholožka, což její knihy posouvá o trochu výše. Snad to tak zůstane.