FC Barcelona, ohrožená vlajková loď v bouři nezávislosti
Tomáš Lébr redaktor MF DNES
Pro mnoho turistů patří v Barceloně k neodmyslitelné součásti programu zajet si metrem na stanici Les Corts a vydat se odtud směrem na západ. Čeká na ně fotbalový svatostánek nejvyšší hodnoty – stadion klubu FC Barcelona.
FC Barcelona není jen fotbalový klub a katalánské „rodinné stříbro“. Je to bohatá a úspěšná nadnárodní instituce, které se nicméně boj o katalánskou nezávislost hodně týká. Připomněl to o víkendu domácí zápas proti Seville. Během něj fanoušci rozvinuli obrovskou katalánskou vlajku a mávali transparenty vyjadřujícími odpor k uvalení vazby na katalánské politiky, kteří podle španělské ústavy nelegálně klestí cestu k nezávislosti.
Tahle cesta se Barcy, jak je fotbalový klub domácky nazýván, týká prakticky od okamžiku, kdy v roce 1899 vznikla. Právě v tom roce panovaly i v Katalánsku silné „protimadridské“nálady, povzbuzené i tím, že španělské království právě přišlo o poslední ze svých kolonií v Karibiku. První roky existence klubu pak šly ruku v ruce s tím, jak se vůbec poprvé silně probudil katalánský nacionalismus a úsilí o dosažení větší autonomie na Španělsku.
A následovaly další události, při nichž FC Barcelona rovnalo se Katalánsko. Během španělské občanské války ve 30. letech minulého století byl Josep Sunyol, zástupce předsedy katalánského parlamentu a tehdejší prezident klubu, popraven u Madridu vojáky armády pozdějšího diktátora Francisca Franka.
Během frankistického režimu, trvajícího až do roku 1975, pak bylo pronásledováno mnoho dalších členů klubu.
To však ještě Barca ve světě nic moc neznamenala. Vše změnil v roce 1974 příchod slavného nizozemského fotbalisty Johana Cruyffa. Ještě v tom roce Barcelona vyhrála na půdě nejslavnějšího španělského klubu Real Madrid 5:0. „Pro ducha katalánského národa udělalo těch 90 minut hracího času víc než několik generací politiků,“napsal později americký list New York Times. A Cruyff, přezdívaný El Salvador, nefandil Kataláncům jen ve sportu. Otevřeně se stavěl proti omezování katalánského jazyka v dobách Franka a svého syna pojmenoval typicky katalánským jménem Jordi.
Od té doby FC Barcelona vyrostla ve světový megaklub. „Zlaté období“a triumfy na mezinárodní scéně jsou spojeny s Pepem Guardiolou, katalánským hráčem, který se později stal možná ještě uznávanějším trenérem. Dnes vede anglický klub Manchester City – a netají se tím, že myšlenka katalánské nezávislosti je mu milá. Dalším velkým fanouškem Estelady (vlajky katalánské nezávislosti, na níž je do tradičního střídání červených a žlutých pruhů vetknut modrý klín s bílou hvězdou) je současná hvězda klubu i mezinárodního fotbalu Gerard Piqué.
Úsilí o nezávislost však má pro klub, který je dnes zároveň i obrovsky bohatou firmou, i ne moc představitelnou možnost: že by nemohl hrát ve španělské lize. „Nepochybně by pak fotbalisté typu Lionella Messiho či Andrése Iniesty odtud zmizeli,“komentoval to zpravodajský server Politico.com.
Vedení klubu si zatím tuhle možnost ani nepřipouští. „Chceme ve španělské lize hrát a naše účast je zajištěna,“řekl k tomu nynější prezident Barcelony Josep Maria Bartomeu. A o vymazání FC Barcelony ze španělské soupisky nestojí ani jeho největší rival Real Madrid.
„Oba tyhle kluby vědí, že by si odtržením od sebe daly vlastní gól,“komentoval to Jimmy Burns, autor fotbalových bestsellerů hlavně o dění v Barceloně.