Erdogan má v plánu národní automobil. Trhy mu nevěří
Turecko je čtrnáctým největším výrobcem aut na světě a ročně jich vyprodukuje okolo 1,5 milionu, ale žádné nemůže prohlásit výhradně za své. Absenci turecké značky vozu dokonce prezident Recep Tayyip Erdogan prohlásil za národní ostudu. Do roku 2021 to chce změnit.
„Budu prvním zákazníkem, pokud za něj budu moci zaplatit,“citovala Erdogana agentura Reuters a věci se daly minulý týden do pohybu. Na výrobě bude spolupracovat pět domácích firem: skupina Anadolu (automobilová divize spolupracující s japonským Isuzu), turecko-katarský podnik BMC, holding Kiraca, mobilní operátor Turkcell a holding Zorlu vyrábějící elektrospotřebiče či IT technologie, ale také vlastník dolů a sléváren.
Analytici jsou nicméně k plánu spíše rezervovaní. Nemají důvěru v konkurenceschopnost tureckého průmyslu a zmiňují nedostatek zkušeností některých členů konsorcia. Hodnota akcií zúčastněných firem ostatně po oznámení projektu na burze klesla.
Konsorcium dohromady zaměstnává na 110 tisíc lidí a jeho pět společností loni vykázalo tržby ve výši 14,3 miliardy eur. Koordinaci projektu, jehož prototyp by se měl představit v roce 2019, dostal na starosti tamní Svaz obchodních a průmyslových komor a komoditních burz.
Nechtějí být montovnou
Erdogan věří, že až se vůz objeví v roce 2021 na trhu, Turci mu budou dávat přednost před ostatními značkami. Zatím ovšem není jasné ani to, na jaké zákazníky by se měl zaměřit.
Jistou nápovědou může být skutečnost, že turecká vláda před dvěma lety zakoupila práva na Saab 9-3. Na jeho technických základech by tedy mohli Turci vyrábět levný model pro trhy Středního východu.
Čínská agentura Sin-chua informovala, že Rada vědeckotechnického výzkumu Turecka původně měla vyvinout vlastní model, ale odhadované náklady ve výši miliardy dolarů byly příliš vysoké.
Turecko sní o národní automobilové značce už dlouho. Zatím nejdéle vydržela fungovat společnost Anadol, která vyráběla auta od roku 1966 do počátku devadesátých let.
Automobilový průmysl je nicméně výrazným tahounem turecké ekonomiky. V tamních továrnách vyrábí v rámci partnerství s domácími firmami mnoho světových automobilek: Fiat, Ford, Hyundai, Kia, Renault, Nissan, Toyota či Dodge. Zhruba tři čtvrtiny vyrobených aut se přitom ze země vyvážejí. Problém spočívá v tom, že spousta dílů se rovněž dováží ve větších celcích, a Turecko tak funguje pouze jako montovna.