Probudil se ze snu, teď živí jiný

Jsou to slova, kterými vás v těžkých chvílích chlácholí vaši nejbližší. „Ale teď si i já sám říkám, že všechno zlé je k něčemu dobré,“uznává Vojtěch Mozík.

Jako capart si do školního sešitu namaloval, že si jednou bude vydělávat jako hokejista ve slavné NHL. V dresu vysněných New Jersey Devils se čtyřiadvacetiletý obránce skutečně mihl, spíš však kočoval v přehlížené AHL.

Proto se na jaře rozhodl, že po dvou sezonách svůj americký sen ukončí. Nebo alespoň přeruší.

„V Jersey jsem cítil, že už šanci nedostanu. Potřeboval jsem změnu, aby mě to nakoplo dál,“vysvětluje Mozík, proč kývl na nabídku ruského Podolsku. „Je to paradox. Odejdete ze snu, ale zase se objeví nový,“usměje se.

Nový sen má obrysy pěti propletených kruhů. A z KHL na únorové hry do Jižní Koreje vede cesta. Tím spíš, když Mozík v Rusku předvádí solidní výkony. „Sám na olympiádu moc nemyslím, ale v podvědomí to tam někde máte,“připustí staronový reprezentant, kterého zítra kouč Josef Jandač proti Švédům postaví do prvního obranného páru vedle Libora Šuláka. I to naznačuje, že Mozík nemá k nominaci do Pchjongčchangu daleko. „Je to otevřenější, když nejedou kluci z NHL,“prohodí skromně urostlý blonďák.

V Podolsku se řadí k nejproduktivnějším hráčům celého týmu, v KHL najdete jen šest beků, kteří nastřádali víc bodů. A přestože hraje Mozík za podprůměrný Podolsk, nedávno ho vyhlásili obráncem týdne KHL. „Potěší to. Ale když se nedaří týmu, není moc nálada. Občas máte deprese,“přizná.

Není se co divit. Vyměnit vybájenou Ameriku za ruské průmyslové město, to zacloumá i s protřelým hokejovým dobrodruhem. „Naštěstí je nějakých 40 kilometrů Moskva, která je krásná. Když je volnější režim, vyrazíme tam na procházku,“přibližuje Mozík, jenž v Rusku žije s přítelkyní.

Zatímco na život mimo zimáky si stěží přivyká, na ledě se aklimatizoval brzy. „V Americe máte malé hřiště, tady zase letiště. Víc se kombinuje, souboje se tolik nedohrávají,“porovnává český reprezentant.

A když přece jen narazí na potíž související s hokejem, pomůže krajan Roman Horák. „Přes noviny bych mu rád poděkoval,“oznámí Mozík hloučku novinářů, kteří jej zpovídají před zítřejším startem Karjaly.

I kvůli českému útočníkovi trochu fláká ruštinu. „Učil jsem se ji v Česku, měl jsem i doučování. Zlepšuju se, ale teď ji trochu šolichám,“pousměje se Mozík.

Jako by i tím mimoděk naznačoval, že zámoří nepovažuje za uzavřenou část kariéry. „Nikdy nevíte, kam vás vítr zavane,“říká extraligový mistr s Plzní. „Vše se bude odvíjet od mých výkonů. Když budu hrát dobře v Rusku a budu i v reprezentaci, můžu se vrátit do Ameriky,“uvědomuje si.

A s puncem olympionika by se Mozíkovi jistě shánělo zámořské angažmá snadněji.