Kde skončil komunistický poklad
Devět měsíců za organizování stávky na Kladensku seděl ve vězení komunistický politik a pozdější prezident Antonín Zápotocký. Vyučený kameník se přitom nejspíš nudil, což dokumentuje malá chlebová figurka pojmenovaná Tulák. Ta je součástí jednoho z nejbizarnějších muzejních fondů, sbírky Muzea dělnického hnutí, uloženého v terezínském depozitáři Národního muzea.
„Základem sbírky jsou někdejší fondy Muzea Klementa Gottwalda, Muzea Julia Fučíka a Muzea V. I. Lenina. Jde o archiválie, fotografie i hmotné doklady komunistické éry, ale i vývoje dělnického hnutí od 19. století,“popisuje náměstek generálního ředitele Národního muzea pro centrální sbírkotvornou a výstavní činnost Michal Stehlík. Celkem muzeum přebralo na tři čtvrtě milionu předmětů.
Všechny exponáty však nejsou podivnosti. Součástí sbírky je třeba také pero, kterým byla podepsána kapitulace německé armády v Praze v květnu 1945, či originál Reportáže psané na oprátce od Julia Fučíka napsaný na motácích.
Mnoho předmětů se týká druhého odboje a života v koncentračních táborech. „Cenné jsou archiválie, materiály spojené s osobnostmi Gottwalda či Zápotockého, stejně jako je mimořádně cenný fotografický i filmový fond, na jehož digitalizaci spolupracujeme s Českou televizí,“říká Stehlík.
Součástí sbírky je kolekce umění z období socialistického realismu. Kdo by však čekal jen sochy Leninů nebo Gottwalda, bude překvapen. Jsou v ní zastoupena díla Maxe Švabinského, Emila Filly, Jana Štursy či J. V. Myslbeka a řada kuriozit – třeba obraz namalovaný sovětským kosmonautem Alexejem Leonovem.
Sbírky jsou nyní uloženy v centrálních depozitářích Historického muzea v Terezíně patřícího Národnímu muzeu, kde jsou postupně odborně zpracovávány, aby mohly být zpřístupněny badatelům. Muzeum podle Stehlíka připravilo na zpracování a jejich zpřístupnění několik projektů.
Na sbírku nepadá jen prach v depozitáři. Veřejnost mohla vidět její části na některých výstavách, například Slavné pohřby v prostorách památníku Vítkov. Národní muzeum také počítá s tím, že část sbírek bude využita při budování nových expozic, zejména v připravované expozici 20. století v prostorách Nové budovy Národního muzea.
Muzeum dělnického hnutí vzniklo v březnu 1990 jako muzeum novodobých dějin, zaměřené na sociální dějiny 19. a 20. století. V roce 2014 převzalo jeho sbírky Národní muzeum. Patří do něj sbírky nejvýznamnějších institucí z dob komunismu, jimiž byla Muzea V. I. Lenina a K. Gottwalda. Leninovo muzeum bylo umístěno v pražském Lidovém domě v Hybernské ulici v Praze, kde sídlila a sídlí ČSSD.
Právě tam se v lednu 1912 konala konference Sociálně demokratické dělnické strany Ruska, kterou Lenin osobně řídil. Proto při příležitosti čtyřicátého výročí konference bylo rozhodnuto vybudovat v Lidovém domě muzeum. Posláním muzea bylo shromažďovat, propagovat a zpřístupňovat dokumenty o životě a díle Vladimíra Iljiče Lenina a historii Komunistické strany Sovětského svazu.
Leninovo muzeum nebylo jedinou takovou institucí v Praze. Klement Gottwald byl stejně jako Lenin součástí komunistického panteonu jako „první dělnický prezident“. Jeho muzeum vzniklo krátce po jeho smrti v roce 1954 v novorenesančním bankovním paláci v Rytířské ulici v Praze, kde dnes sídlí Česká spořitelna. Nebylo to místo, kam by lidé chodili dobrovolně. Školy tam zato povinně vysílaly žáky, kteří nechápavě bloudili mezi unylými sochami a vitrínami.