Vystřižený herec je oběť násilí

Podstatou sexuálního obtěžování není, že někdo někomu někam sáhl, ale že ho ponížil, sebral mu důstojnost. Totéž teď dělají lidé, kteří znevažují práci vynikajícího herce pro jeho minulé chování.

Seriál House of Cards je drama o protřelém americkém politikovi Francisi Underwoodovi, který to dotáhl až na prezidenta. Hlavní úlohu v něm ztvárnila jedenapa desátiletá herečka Robin Wrightová.

Opravdu? Hraje tedy žena muže? Ne, to jen geniální oscarový herec Kevin Spacey, jenž celou pětaše desátidílnou one-man show svým mistrovstvím táhne, sociálně umřel. Lépe řečeno: byl zabit. A to i zpětně, což se dá ve světě filmu snadno zařídit.

Nejenže sešlo z příprav sedmé sezony seriálu, ale roztočená šestá řada se nedotočí a v úvodní grafice pěti odvysílaných zůstala na stránkách internetové televize Netflix osamocená tvář Wrightové, jež v sérii hraje Spaceyho manželku. Že by bez manžela neměla co hrát, je vedlejší.

Kromě toho diváci nikdy neuvidí jiný již dokončený film s Kevinem Spaceym. A v dalším, roztočeném, se budou všechny jeho scény opakovat s novým hercem.

Podobně dopadly i další hvězdy amerického showbyznysu. Televize HBO například zpětně maže pořady komika Louise C. K. ze své internetové nabídky. On i Spacey totiž prý v minulosti někoho sexuálně obtěžovali. Spacey to údajně zkoušel na několik mladých mužů. Ne že by je vyloženě znásilnil, ale jednoho vzal do náruče, druhému například jezdil rukou po noze. S dalšími chlapci se vozil na jachtě a kdoví, co se tam všechno dělo. Ano, pro ty mladíky to zřejmě bylo krajně nepříjemné, ponižující, zahanbující. Snad to byl dokonce i zločin, který má být potrestán.

Je však okamžitá společenská poprava Spaceyho a dalších o tolik morálnější?

Není. Vlastně má hodně společného právě s tím, co je na obtěžování oním zlem: přistupuje k dotyčnému, jako by nebyl osobou, jako by neměl lidskou důstojnost.

Ochrana důstojnosti, ne kolena

Vždyť co je na sexuálním obtěžování tak špatného a zavrženíhodného? Že někdo někomu sáhl, kam neměl? Že se druhého zkoušel dotknout tam, kde k tomu potřebuje svolení i partner? Obtěžuje tedy své pacienty automaticky každý vyšetřující lékař? Nebo někdo, kdo se v tramvaji nedopatřením otře o spolucestujícího?

Ne. Podstatou sexuálního obtěžování je vědomé a chtěné pohrdání druhým jako osobou. Kdo to činí, šlape na jeho důstojnost, svobodu a vůli. Činí z něho věc k použití, odpírá mu úctu, sebeúctu, lidství. I v českém trestním zákoníku se o konání tohoto druhu pojednává v jiné kapitole než o násilí. Příslušná hlava nese název „trestné činy proti lidské důstojnosti“. Neboli: státem chráněný zájem je v tomto případě zachovat nedotčenou důstojnost, nikoliv rozkrok či koleno. Oběť je obětí nikoliv proto, že na ni někdo šmátl, ale proto, že byla zneuctěna, že jí „bylo pohrdáno“. A teď se vraťme k úvodnímu příběhu. S dosud váženým hercem ze dne na den ukončila spolupráci všechna studia. Jeho tvář, hlas i gesta jsou mazána ze záznamů měsíce a roky nazpět. Nedostane cenu, kterou měl převzít za práci. Když s ním chtěli o aféře promluvit novináři, nikam se nedovolali, neboť herci dal okamžitou výpověď i mluvčí. Důvodem pro všechna ta rozhodnutí je umělcovo minulé konání. V reakci na ně už od nynějška není člověkem. Lidská smečka s ním nepočítá. Jeho práce přestala být ceněna. Nepohrdá se jen jeho skutky, pohrdá se i jím a vším, co kdy v životě vytvořil. Pohrdá se jeho lidskou podstatou.

Mnoha lidem zřejmě ublížil. Co se s ním však teď děje? Stojí před soudem, kde i ti největší zločinci dostávají povinně obhajobu, aby nebyli právě na důstojnosti kráceni? Ne. Soudci z lidu teď usilují o jeho zneuctění. Mohou se takto skutečně chovat ti, jimž vadí podstata zla obsažená v sexuálním obtěžování? Vadí jim „odnětí lidství“u obětí, a zároveň totéž činí pachateli?

Ne, tato reakce není poctivá, dobrá ani spravedlivá. Naopak plně odpovídá soudobé definici puritánství coby nemorálního pokrytectví.

Obecně se soudí, že puritánská společnost se vyznačuje odříkáním, ostýchavostí a přepjatým důrazem na mravy. Jenže je to jinak. V první řadě je to společnost, kterou daleko více zajímá, jak věci vypadají navenek, než čím jsou. Je to pospolitost, která soudí, co je mravné, podle formy, nikoliv podle obsahu jednání. Nezaobírá se motivací ani zaviněním. Sleduje, jaké se věci zdají být, a kategorizuje je na dobré a zlé, aniž zkoumá vztah pachatele k jeho jednání.

Jedině touto povrchností, jež je v principu prosta jakékoliv morálky, se dá vysvětlit, že lidé, které pobuřuje pohrdání důstojností osoby v sexuální oblasti, zároveň pohrdají důstojností toho, kdo v ní nejedná správně.

Vyspělá, spravedlivá i prostě jen demokratická společnost se pozná především tak, že důstojnost chrání i u vrahů a teroristů. Trestá jejich minulé zločiny, ale nikdy k nim nepřistupuje jako k budoucím zrůdám.

Výmluvnou pointou Spaceyho aféry je hlavní zápletka čerstvě zavrženého seriálu House of Cards. Příběh glorifikuje chladného, bezskrupulózního tyrana, psychopatického predátora, který znásilňuje celou Ameriku, sexem manipuluje ženy i muže, pohrdá lidmi, nebojí se dokonce vraždit, aby dosáhl svých cílů. To, že přesto vždy znovu vítězí, až se dopracuje do Bílého domu, je hnacím motorem celého díla.

Teď tato veliká oslava geniality vypočítavé násilnické bestie ze dne na den končí. Její herecký představitel se totiž někomu pokoušel sáhnout na koleno.

Výmluvnou pointou Spaceyho aféry je hlavní zápletka seriálu House of Cards, která glorifikuje bezskrupulózního tyrana.