Neznámá Farna? Skvělý medailonek, průměrný dokument
Václav Hnátek redaktor MF DNES
Zpěvačka v neděli v Ostravě a potom na dalších projekcích po Česku osobně uvede film Ewa Farna 10: Neznámá známá. Ten vznikal poslední dva roky a kromě aktuálních scén a rozhovorů s hlavní hvězdou a jejími spolupracovníky nabídne i umně zapracované archivní záběry.
Divák se tu tedy dozví, že když se Farna v roce 2006 stala objevem Českého slavíka, šla na pódium „totálně vystrašená“, protože musela mluvit v češtině, která není její rodnou řečí. Rychlý sestřih dalších cen jen dokumentuje, jak raketově její kariéra stoupala. A je tu i dopředu zmiňovaný „přerod z holčičky v ženu“. To zní sice příšerně, ale přesně tak to je. Když ještě jako náctiletá měla podepsat smlouvu, otec se jí rok denně ptal, jestli si tím je jistá. Dnes je dospělou a svébytnou zpěvačkou, byť rodiče s ní logicky obráželi štace až do osmnácti.
Není to jen o zpívání
Výmluvný je také z domácího pohledu možná nepříliš zřejmý rozdíl mezi tuzemským a polským trhem. Tam Farna začínala až v šestnácti, „chytila“už dospělé publikum, kdežto v Česku se možná doteď zbavuje pověsti holky s rovnátky.
Fanoušci si tedy snímek rozhodně užijí a pohled do zákulisí bude cenný i pro ty, kdo se o zpěvaččinu kariéru příliš nezajímají. Dozvědí se totiž, že tahle profese není jen hodina zpívání v sobotu večer, ale také dlouhé cesty dodávkou, spousta nervů a mraky další práce okolo. Že Farna je přes popularitu hodná a milá holka, která to jen někdy nemá jednoduché. A tak třeba v Londýně na Tower Bridge s vědomím, že zrovna unikla ze začarovaného kruhu slávy, s úlevou vyřvává: Nazdar, jsem Ewa Farna a řvu „do prdele“.
No a pak přijde vrchol – loňský výroční koncert v pražském Foru Karlín. Snímek, možná bezděky, vysvětluje, proč dlouho chystaná akce nakonec vyzněla poněkud rozpačitě. Oni to ve filmu říkají i spoluhráči Farné – je fajn, že si sama ochodí, co vše k hudebnímu managementu patří, ale není úplně normální, aby interpret před koncertem řešil takové detaily jako barvy pásků, které dostanou návštěvníci jednotlivých sektorů.
Potom se totiž stane, že zvukař podcení velikost prostoru, diváci vzadu slyší spíš šepot – a nemá to kdo řešit, protože ten, kdo celé akci velí, je v tu chvíli na pódiu a nemá jak zasáhnout.
Stejným neduhem bohužel trpí i tenhle snímek. Ewa Farna je jeho protagonistou i producentem, čímž chybí základní dokumentaristický
Zamýšleli se sice vrátit, ale po dvou měsících se rozhodli, že se budou raději věnovat rodině, a režijní post převzal scenárista projektu Joss Whedon, současně tvůrce konkurenčních Avengers. Studio Warner Brothers se dušovalo, že při konečném střihu zachová Snyderův styl, nicméně Whedon vyměnil původního autora filmové hudby, takže to v zákulisí jiskřilo. Těžko říci, co zbylo ze Snyderovy představy o volné variaci na Sedm samurajů.
Ale ať už divácký souboj Batmana s Thorem dopadne jakkoli, bude se o něm rozhodovat úplně jinde. Na tahu totiž není ani starý kontinent čili Evropa, ani Nový svět neboli Amerika: místo, kde komiksové premiéry současnosti lámou rekordy, se jmenuje Čína. stavební kámen, tedy objektivita. Takže výsledkem je spíš promofilm, byť v tomto ohledu umírněný a navíc řemeslně více než zdařilý. Od dokumentu by však divák čekal, že se zakousne i do nepříjemných témat. Anebo osobních. Farna sice ukázala rodiče, ale že byl kytarista Martin Chobot v době natáčení už jejím partnerem nejen na pódiu, se v kině dozvíme z mimoděk pronesené věty, že „Ewa se v noci vzbudila a řešili jsme práci“.
Skutečný dokumentarista by dokázal tato a jiná zákoutí zpěvaččina života jistě rozkrýt lépe. Nicméně pořád platí, že film Ewa Farna 10: Neznámá známá za vidění stojí. Byť se od něj možná čekalo víc.
Ewa Farna 10: Neznámá známá