Slavné rodiny: Becherové
Nejznámější karlovarská rodačka nebo třináctý pramen. Proslulý bylinný likér Becherovka šíří jméno slavné rodiny v celém světě.
Sušený květ heřmánku, hřebíček, citronová kůra a muškátový květ. Tato směs se tři dny maceruje v lihu a pak se do ní přidá odvar z vody, cukru a dalších čtrnáct bylin. Tak zněl recept, který rodina Becherů uvedla do soudního obchodního zápisu v roce 1866. Jestli je pravdivý, to dnes ví jen dva lidé v samotné likérce. Recept na světově proslulý likér je i po tolika letech předmětem obchodního tajemství.
Co ale není tajné, je, že Becherovka nese název po jedné z nejstarších a nejslavnějších karlovarských rodin. Její členové se v minulosti proslavili jako obchodníci nebo lékárníci.
„První z rodu Becherů, který žil v Karlových Varech, byl ale mlynář,“tvrdí ve své knize Becherové - zrození 13. pramene historik a spisovatel Luděk Jaša. Do města měl Jiří Becher přijít v roce 1537. Až později se v rodině objevili lékárníci a lékaři. Od samého počátku ale Becherové patřili k předním měšťanům Karlových Varů.
Například David Becher, narozený v roce 1725, absolvoval lékařskou fakultu Univerzity Karlovy a nějakou dobu působil i jako její děkan. Později se výrazně zapojil do společenského života v Karlových Varech a významnou měrou se zasadil o výstavbu nového divadla. Fondu na výstavbu divadla zapůjčil čtyři tisíce zlatých.
V září 1769 se v rodině Becherů naroil syn Josef Vitus Becher. Dobře se učil, ale kvůli předčasné smrti svého otce musel v 15 letech nastoupit do rodinného obchodu. Zjistil, že musí rychle reagovat na požadavky zákazníků, aby jeho obchod vzkvétal. Zaujalo jej, že tehdejší lékárny nabízely na léčbu žaludečních problémů kapky, které byly hořké a nechutné. Napadlo jej vyrobit takové, které by pomáhaly a zároveň chutnaly.
Počátky legendárního likéru
Josef začal experimentovat s nejrůznějšími bylinkami a výrobními postupy. Sbíral postupně zkušenosti v pronajaté vinopalně.
Zlom přišel v roce 1805, kdy Karlovy Vary navštívil kníže Maxmillian Friedrich von Plettenberg. Ve svém doprovodu měl i anglického lékaře Christiana Frobriga. Ten při svém odjezdu z města věnoval Josefu Becherovi, se kterým se v době pobytu spřátelil, recept na nový likér. Josef s ním dva roky experimentoval, než ho začal vyrábět ve velkém. V roce 1807 ho začal vyrábět pod názvem English Bitter. Likér se prodával jako lék - žaludeční kapky a šel dobře na odbyt.
Po Josefovi převzal rodinný podnik v roce 1838 jeho syn Jan a postupně jej přebudoval na opravdovou firmu. Vedl ji téměř 40 let. S jeho podpisem se milovníci Becherovky setkávají denně na každé láhvi. Právě za něj začali Becherové stáčet likér do typických placatých lahví vytvořených podle návrhu Karla Laubeho. Od roku 1907 jsou tyto láhve vyráběné ze zeleného skla. V roce 1867 přesunul Jan výrobu do nové továrny. V ní se dnes nachází muezum Becherovky.
Likér se začal exportovat do světa, postupně vznikaly obchodní filiálky (1834 - Štětín, 1835 - Víděň, Mnichov, 1838 - Paříž).
Další z Becherů, Gustav, vedl podnik téměř třicet let. Podnik převzal v roce 1871. Právě on byl tím, kdo zavedl populární kalíšky na likér vyrobené z porcelánu.
V roce 1907 likér slavil sté narozeniny a proslavil se už na celém světě. Podával se na zámořských parnících jako lék proti mořské nemoci, na císařský dvůr do Vídně putovalo každý měsíc na 50 litrů bylinného moku.
Poslední z rodu
Becherovka, nebo také English Bitter, Karlsbader Bitter, Karlsbader Becherbitter, Johann Becher byla stále v rukou rodu Becherů. Poslední majitelkou byla Hedda Becherová. Zároveň to byla první žena ve vedení firmy. Ujala se jí v roce 1941, po smrti svého otce Alfreda. Než byla po válce za zvláštních okolností odsunuta, byla donucena vydat rodinný poklad komunistickému režimu – původní, kurentem psanou recepturu na Becherovku z pera doktora Frobriga. Likér vyráběla i v Německu, karlovarský originál byl ale podle znalců vždy jiný. Hedda Becherová zemřela v roce 2007.