Já Piráty založil, ona o nich psala, teď jsme poslanci

Vyrůstali spolu, pak se jejich cesty rozdělily a teď se bratr a sestra sešli jako dva poslanci za Piráty. Co od toho Olga Richterová a Mikuláš Ferjenčík očekávají?

Oslovují se navzájem Miki a Olča a od října budou sedět společně v poslaneckých lavicích za Českou pirátskou stranu. Olga Richterová i Mikuláš Ferjenčík už mají zkušenosti z komunální politiky, protože oba jsou opozičními zastupiteli. Mikuláš Ferjenčík na magistrátu a jeho sestra v Praze 10.

„Člověk v opozici zmůže kulové. Může otevírat radnici zvenku, ale stále ještě není uvnitř,“popisuje svoji opoziční práci Olga Richterová a předpokládá, že ve sněmovní opozici dopadnou Piráti podobně. Když se vás učitelé ve škole ptali: Čím chcete být, jmenovali jste politiku? Mikuláš Ferjenčík: Já jsem chtěl být legotechnikem, což je vtipné v kontextu našeho soudního sporu s firmou Lego (Piráti využili v jednom předvolebním klipu figurky podobné těm z Lega – pozn. red.). A ještě jsem chtěl také být majitelem fotbalového klubu. Olga Richterová: Fakt? Ferjenčík: Čím jsi chtěla být ty, Olgo? Richterová: Já jsem především vždycky říkala, že nechci učit. Samozřejmě jsem pak učila na vysoké škole a hodně mě to bavilo. Od dvanácti jsem také vedla v sekundě vášnivé politické diskuse. Jestli dobře počítám, tak je vám 32 let, to jste se tam mohli bavit o Václavu Klausovi a sarajevském atentátu v ODS? Richterová: Přesně tak. Měli jsme tam vášnivé příznivce ODS a já už tehdy byla stoupenkyní liberálnějšího proudu, tak se mě ptali, co mám s tou Unií svobody. Od vzniku relevantnější Strany zelených jsem se začala víc zajímat o ni. Ale v životě by nás nikoho nenapadlo, že může být politika naší profesní dráhou. Do České pirátské strany jste vstoupili společně, nebo každý jindy? Ferjenčík: Já jsem ji zakládal. Richterová: Já jsem ji zpočátku pozorovala. Napsala jsem blog o Pirátech v Respektu. Bylo to hodně čtené, protože nikdo nevěděl, co to má být, a já měla informace přímo od zdroje. Ferjenčík: Mně se líbila myšlenka internetově organizované strany. Strany z analogového světa mají hrozný handicap. Směju se, když ČSSD dělá vnitrostranické referendum a straníci jí posílají ty dopisy. U Pirátů mají všichni členové elektronickou identitu. My jsme asi jediná strana v historii Česka, co vznikla odspoda. Ty ostatní buď založil byznysmen, nebo zhrzený straník, který se odštěpil. Ale funkce zastupitelů vykonáváte od stejného roku 2014? Ferjenčík: Já jsem k Pirátům vstoupil v roce 2009 – na sjezdu, který se konal v Průhonicích, ale ne v sokolovně. (Tam často úřaduje a pořádá jednání Andrej Babiš – pozn. red.). ANO vzniklo dva roky po nás. Richterová: A Piráti vznikli pár měsíců před TOP 09. Já jsem v té době byla registrovaný příznivec. Co mi ale přijde příznačné pro českou politiku, brala jsem to jako krásný, leč utopický projekt. V roce 2013 až 2014 jsem Piráty sledovala intenzivněji a posléze do strany vstoupila. I proto, abychom do komunálních voleb šli s jejich podporou. Po volbách jsem zaznamenal výrok vašeho poslance Františka Kopřivy, že lze vystoupit z NATO, když se EU ubrání sama. Další pirát, Jakub Michálek, říká, že se má místo řepky pěstovat marihuana. Nepoškozuje vás, že občas někdo něco takového vypustí z úst? Ferjenčík: S tou řepkou to je hlavně obrovská pravda. Upozorňovat na zločin s biopalivy by se mělo v každém rozhovoru. Legalizace konopí by představovala možnost, jak s tou půdou nakládat. Neříkám ale, že bychom to měli tlačit nějak zásadně. Ale je to jedna z našich dvaceti priorit. Richterová: Berte to jako nadsázku. Ferjenčík: Ale nemyslím si, že by s tím naši voliči měli problém. S tím NATO to bylo slabší. František Kopřiva se nechal nachytat. Když se podíváte na jeho výrok věcně, tak říkal, že Turecko je průšvih, Donald Trump je průšvih a Evropa by se měla zamyslet, jak v NATO posílit evropský pilíř. Bylo to od něj ale mediálně nezvládnuté. Paradoxně, Franta Kopřiva je jedním z nejvíc proevropských pirátů, které znám. My jsme v reakci na to udělali základní mediální školení pro poslance. Neměli by být Piráti státotvornější při jednání o sestavování vlády a třeba zvážit, že by ji aspoň tolerovali, aby nebyly předčasné volby? Richterová: Mně přijde nejdůležitější přijmout realitu. Miki i já jsme dostali velkou lekci pokory v opozičních rolích. Člověk je sice zvolený, ale zmůže kulové. Může otevírat radnici zvenku, ale stále ještě není uvnitř. Ale to je hrozně těžké, protože pro spoustu lidí už jsme ti, kdo jsou uvnitř a už by měli věci měnit, ale ono to nejde. Svým způsobem je tohle podobná role. Jsme uvnitř, budeme hlasovat. Současně jsou však počty hlasů rozdané tak, že realistické šance zabránit domluvě ANO, KSČM a SPD jsou malé. Ferjenčík: Naši voliči neočekávají, že bychom měli obětovat Českou pirátskou stranu jen proto, aby Tomio Okamura neměl vliv na vládu. Očekávají od nás, že se nenecháme opít rohlíkem ústupků a setrváme na svých slibech. Četl jsem Vlastní noviny, které vydává Olga Richterová, a tam se píše, že i na Praze 10 je vaše hnutí na okraji. Nedali vám prý ani pořádnou kancelář a o informace žádáte podle zákona o svobodném přístupu k informacím. Richterová: Je to tak. Ferjenčík: Záleží na tom, jestli člověk akceptuje pravidla starých struktur, nebo ne. Mně se stalo mnohokrát, že jsem přišel za úředníkem, on mi slíbil dokument, a pak mi ho nedodal. Když to dám písemně, tak mu začas nic jiného nezbude. My se snažíme s nimi vyjít a žádat neformálně, ale ta úspěšnost je prostě menší.

Já jsem si tak myslel, úředník že když srazí přijde podpatky zastupitel, Richterová: a koná. Vůbec. Ferjenčík: Když jsem Záleží se na zeptal tom, na proč něco, přicházíte. co mě zajímalo, to bylo v pohodě. ale úředník Ale když necítil jsem tlak, přišel tak na šance. to, že Úředníci někde utíkají jsou obezřetní, peníze, tak u politicky bez jsme malí citlivých páni. věcí moc dobře vědí, že Chcete než to zvenčí říct, že vypadá, jste bezmocnější, ačkoli máte dvacet poslanců ve Sněmovně?

Ferjenčík: Na druhou stranu jsem si tuhle o víkendu na dovolené četl jednací řád Sněmovny a tam se píše, že dvacet poslanců už má poměrně velkou moc. Ze zkušenosti však vím, že se v opozici nejvíc věcí prosadí skrz mediální tlak, a ne hlasování. My chceme řešit, jak legislativa dopadá na lidi. Když má EET pokladna výpadek a přijde do kavárny úředník na kontrolu, tak automaticky následuje pokuta. Řekne kavárnici, že jí mohl dát pokutu padesát tisíc korun, ale je hodný a dá jí jen pět tisíc. Ale to je třeba její měsíční zisk. Tohle chceme řešit. Proč máte ve stanovách Pirátů povinné „harakiri“, že předsednictvo musí odstoupit po volbách? Není to absurdní po vašem úspěchu?

Ferjenčík: Ten termín odstoupení je trochu nešťastný. Předsednictvo svolává nové volby, protože je zodpovědné za výsledek parlamentních voleb a je rozumné, aby to reflektovaly vnitrostranické předpisy. Není důvod k obavám. Když má předseda fenomenální úspěch ve volbách, není riziko, že by neuspěl. Výhoda je i v tom, že se volební období našeho předsednictva synchronizuje s volebním cyklem do Sněmovny. Tím, že máme přímou volbu, tak si nemyslím, že se rozjedou zákulisní hrátky.

Richterová: U nás neexistuje delegátský systém. Každý člen má ve volbě jeden hlas. To potom znamená, že je to mnohem hůř manipulovatelné. Jak to mají Piráti s prezidentskou volbou? Podpoříte někoho?

Ferjenčík: My jsme se dohodli na klubu, že nebudeme žádnému kandidátovi dávat podpisy. Já mám větší respekt k těm, kteří sháněli 50 tisíc podpisů od lidí. Shodli jsme se také na tom, že stávající pan prezident by neměl pokračovat, protože se – řekněme – neosvědčil. Třeba v patolízalství vůči Číně. Později uděláme anketu mezi členy, a když se někdo vyprofiluje, tak zvážíme podporu. Už jste se zorientovali ve Sněmovně? Ztratili jste se také cestou k automatu na kávu jako váš předseda?

Ferjenčík: Co mě nejvíc překvapilo, je to, pod jak velkým drobnohledem jsou výroky poslanců třeba ve vztahu k jiným stranám. Náš předseda Ivan Bartoš řekne vyjádření k nějaké hypotetické situaci a hned jsou z toho titulky novin. Nebo když Miroslav Kalousek navrhl blokovat Sněmovnu, je neuvěřitelné, jak člověk takovým plácnutím do vody ovládne mediální prostor.

Richterová: Když jsem potřebovala pomoci s kočárem do tramvaje, hned se na mě někdo usmál a ptal se, jestli už mám chůvu, jak někde četl. Na to není jiná příprava než hození do vody. Lidi vás zkrátka začnou poznávat. A nebojíte se, že to nepůjde skloubit – mateřská dovolená a práce poslance?

Richterová: Tak na to mám několik standardních odpovědí. Já jsem tři roky zastupitelka, tak vím, jak probíhají dlouhá zasedání. Měli jsme nejdelší zastupitelstvo do tří v noci. Politika se dělá na jednáních a vždycky to půjde s pomocí chůvy a rodiny zařídit. Je zajímavé, že je spousta poslanců mužů, kteří mají malé děti, ale ti tuhle otázku nedostávají.

Ferjenčík: Třeba já. Já mám synka stejně starého, jako je Olčin Melichar, a nikdo se mě na to neptá.

Richterová: Já bych to nechala na voličích, ať si vyhodnotí moji práci.

Ferjenčík: Sněmovna by měla zastupovat zájmy různých sociálních skupin, a když tam nebudou ženy na mateřské, v životě se nebudou jejich problémy řešit. Olča bude nositelkou těch témat.