Studená válka Írán vs. Saúdové
Vypukl boj, kdo vyplní prázdno po Islámském státu. Saúdové se moc snaží – a tím dělají vše pro to, aby to byl Írán.
Tak libanonský premiér Harírí se už zase našel. Typický blízkovýchodní příběh... Představte si, že jste předseda vlády malého Libanonu a zavolá vám král Saúdské Arábie, že se s vámi chce vidět. Hned. Okamžitě přeložíte schůzku s prezidentem své země a spěcháte na letadlo.
Zvlášť když král strká vaší zemi peníze a jeho vláda vám osobně navíc dluží devět miliard dolarů, protože vedle toho, že jste premiér, jste taky byznysmen a miliardář.
Pak přistanete na letišti v Rijádu a nestačíte se divit. Letadlo obstoupí policie, vnikne na palubu, odzbrojí vaši ochranku a za pár hodin zjistíte, že po důrazném rozhovoru se Saúdy na dálku oznamujete svým milým Libanoncům, že okamžitě skládáte funkci, protože vaši zemi ovládá místo vás vlastně Írán prostřednictvím Hizballáhu.
Pak se na celé dny zcela odmlčíte, nikdo neví, co s vámi je, takže jediní, kdo něco vědí, jsou blízkovýchodní experti. Usoudí, že to je další kolo studené války mezi Saúdskou Arábií a Íránem. A výjimečně mají pravdu. Rivalita dvou supertěžkých vah Blízkého východu se dostala na vyšší stupeň. Jde o to, jak bude region vypadat po Islámském státu.
Konec chalífátu zanechává v oblasti obrovské mocenské vakuum, které jako trychtýř nasává další konflikt. Proti němu byly problémy vytvořené Islámským státem jen dětskou chorobou. Možná svět bude na naivní, i když brutální Islámský stát vzpomínat s nostalgií. Tak jako se mu teď uprostřed nejistot občas stýská po studené válce i s její mrazivou, ale stabilitu tvořící logikou vzájemně zaručeného zničení.
Zmizení libanonského premiéra je dohrou nynějších blízkovýchodních válek a zároveň předehrou té další, saúdsko-íránské, i když při ní se vůbec nemusí střílet. Odnesou to země jako Libanon – stejně jako to už odnáší Jemen. A jako to za studené války odnášely ve jménu SSSR a USA Mosambik, Angola, Nikaragua.
Islámský stát je už jen historie
a Sýrie už pomalu také doválčila. V obou případech patří mezi poražené Saúdská Arábie. A Írán mezi jasné vítěze.
Oba státy si jdou po krku už desítky let, obrazně řečeno je jejich spor zachycen v geografickém sváru, zda kus moře, který je dělí, se jmenuje Arabský záliv, neboť tak mu říkají Arabové, nebo Perský záliv.
Rivalita vypukla naplno po vítězství fundamentalistů v Íránu, kteří po roce 1979 chtěli vyvážet průvan své revoluce všude, kde se ozýval křik muezzina. Zdálo se tenkrát, že jestli pukne Saddámův irácký val,
převalí se Blízkým východem fundamentalismus. Všechno bylo zesíleno tím, že Íránci byli šíité, ti ostatní sunnité. Patnáct století stará sektářská nevraživost uvnitř islámu ožila a byla snad vášnivější než tehdy.
Vidina svržení se vládcům v Zálivu rozhodně nelíbila. Ale tím, že dělali vše, co mohli, aby vzestupu Íránu zabránili, vždy mu ještě pomohli, protože to dělali nešikovně.
Klasický příklad je Sýrie: Asadové byli proíránští, a tak Saúdové a jejich bratranci viděli občanskou válku jako skvělou šanci, jak vystrnadit tamní režim a s ním i Írán. Proto podporovali „demokratickou opozici“včetně pobočky al-Káidy. Skončilo to fiaskem, Sýrii vyhrál Írán.
Těžký problém mají Saúdové v Jemenu, kde vedou bezvýslednou válku se šíitskými povstalci. Kvůli Íránu chtěli zničit Katar, jednoho ze svého houfu. A v Libanonu je proíránský Hizballáh teď nejmocnější silou právě kvůli syrské válce.
Mapa Blízkého východu je jiná než třeba před dvaceti lety nebo před omylem zvaným arabské jaro. Oblastí se na severu pne nepřerušovaný půlměsíc íránského vlivu přes Irák a Sýrii až do Libanonu.
Zdá se, že stejnou nemotorností, s níž ušlapaly Íránu půdu, se chystají státy Zálivu na další kolo. Saúdský korunní princ Mohamed bin Salmán si obviněním pokrevních bratranců a strýců z korupce upevnil moc, kterou může lépe směřovat proti Íránu.
Saúdové si „rezignací“libanonského premiéra chtěli nadiktovat vlastní vládu, ale i tady to jako obvykle dopadlo naopak. Hněv spojil Libanonce proti Saúdům.
Co bude dál, se uvidí. Tohle není ani poločas, ale už došlo k debaklu. Tedy jak pro koho.