Těžká učednická léta Pirátské strany

Vminulé Sněmovně bylo stran sedm, v nové jich je devět. TOP 09 a STAN se roztrhly, okamurovci překabátili, faktický nováček je však jenom jeden: Piráti. I bez ohledu na svou – občas na odiv dávanou – nonkonformnost jsou proto středem mediální i politické pozornosti. Pro média jsou jejich začátky ve vrcholné politice atraktivní podívanou, politici z různých stran barikády se zase snaží hlouček nezkušených mladíků opít rohlíkem a přetáhnout na svou stranu. Piráti zatím více či méně odolávají – a klopýtají.

Chvílemi je to posun vpřed ve stylu „pokus omyl“. Strana se závazně usnese, koho podpoří na předsedu Sněmovny, ale když zjistí, kdo ho chce volit spolu s nimi, bere zpátečku – a pak zase nebere, podle nálady. Přijde s revoluční myšlenkou, aby všem výborům ve Sněmovně šéfovala jen opozice a vládní poslanci tam byli jen za pěšáky. Anebo ty její veřejné zápisy ze všech jednání, trochu připomínající nahrávací mánii někdejších Věcí veřejných: vypadá to krásně transparentně, ale jakoukoli politickou dohodu to téměř vylučuje.

Piráti nejsou ve snadné situaci. Do Sněmovny naskočili ve složité době a přitom relativně silní, takže na ně z jedné strany tlačí, aby vstoupili do Babišovy vlády, a z druhé, aby šli do antibabišovského bloku. Přitom Piráti uspěli jako protestní strana, a to zejména proti tradičním partajím. Mají se teď paktovat s Kalouskem, Chovancem, Bendlem a Čunkem proti vládě protestního hnutí ANO? Anebo vlézt s Babišem do chomoutu, když mají na paměti osud jiných politických nováčků ve vládě, Strany zelených nebo Věcí veřejných?

Navíc nikdo zatím pořádně neví, co jsou Piráti zač. Dredatý předseda se sice zaklíná Unií i Aliancí, ale jen partaj chvíli nehlídá, jeden už ruší NATO, jiný velebí marxismus nebo vyráží s řeckým prorokem Varufakisem měnit svět k lepšímu.

Je na Pirátech, aby dokázali všechny protichůdné tenze vybalancovat. A zvolit si tu pro sebe nejméně špatnou cestu vpřed. Nemusí nutně splynout s proudem, nemusí z nich být šedivé myši. Ale pokud si myslí, že to půjde bez toho, aby se naučili politické řemeslo a respektovali jeho hlavní pravidla, musí se smířit s tím, že v parlamentu zůstanou jen zábavným hloučkem a politickou kuriozitou.