Milujte se a množte Až po uši
Zákon romantických seriálů diktuje, že dvojice rozpadlé se opět spojí, osamělí najdou spřízněnou duši a bezdětní se dočkají potomků. I druhá řada ságy Až po uši, již vysílá HBO, pravidlo ctí.
Takže navenek sice předstírá moderně nekorektní nátěr od hrubšího vtipu po čilé střídání aktérů v jednotlivých postelích, ve skutečnosti však hyperkorektně dbá, aby se přídělu štěstí dostalo na všechny: původní i nové hrdiny, staré i mladé, gaye i lesby. Hollywood by postrádal jen více ras; že by příště?
Jen pro sváteční dny
První, třináctidílná série se držela izraelského vzoru, pokračování je už podle tvůrců původní. Přesto se liší jen v tom, že k reklamním kulisám Prahy přibylo stejně mondénní horské prostředí a že šest z deseti premiérových dílů se týká sváteční nálady konce roku od svatomartinské husy přes adventní trhy, firemní mikulášskou, stromky, dárky, jmelí. Včetně kaprů živých, obalovaných i připálených, takže opravdu nejde o seriál všedních dní. Což znovu přiživuje divákův pocit, že snad nikdo z hrdinů vlastně nepracuje, pouze střídají apartní oblečení a chodí si zaběhat či povyprávět o zlomených srdcích u vína.
Štědrý večer načerno
Vděčnou změnu přinášejí dva zástupci starší generace a současně záhrobního humoru, František Němec coby mistr smutečních obřadů a Taťjana Medvecká v roli tchyně pěstující ezoteriku. Jejich postavy se sice blíží karikaturám, ale herecky skvěle doplňují minulého krále trapasů Hynka Čermáka, jehož hrdina se stává takřka bezdomovcem, aniž ztratil na silácké oplzlosti.
Naproti tomu ostatní klíčové postavy řeší stále totéž více melodramaticky: soužití, rozchody, návraty, nevěry a zase návraty. Také osamělost, poporodní sex, hledání chůvy či strasti zdánlivě poetického bydlení na lodi. Když už vztahové tanečky v uzavřeném kruhu hrozí jednotvárností, vynoří se dávný kamarád či první láska a pokračuje se dál v duchu hesla každý s každým, včetně zápletky vypůjčené od Žen v pokušení nebo mírně řečeno unikátního otěhotnění.
Obrazově vytříbené kulisy jsou ještě malebnější, tudíž také režijní aranžmá ještě umělejší než minule, nicméně nadále platí, že se apartní kronika citových kotrmelců může spolehnout na většinu herců, na autorský nadhled, a zejména na styl dialogů, díkybohu jízlivější než v běžných telenovelách. Občas se vloudí zbytečná vulgarita, jindy jazykový stereotyp, ale pár bonmotů dovede tóninu vždycky znovu vyladit – jako třeba Štědrý večer ve funebrácké domácnosti, který obnáší „kapra načerno a Spalovače mrtvol“.
Načechraný sitkom
Výhodou i zradou seriálů jako Až po uši ovšem zůstává fakt, že se odehrávají ve velmi úzké výseči světa, vlastně jen ve stylizované partičce, která mezi hihňáním a slzením odmítá dospět. Proto budí dojem, že to všechno už jsme viděli, od Přátel po Sex ve městě. Až člověka napadne kacířská myšlenka, jestli by i tuzemské variaci na příslovečné Milujte se a množte se! nebylo lépe na půdě čistého sitkomu, bez povinného načechrávání turistických pozvánek na naše silvestrovské hory či zasněné náplavky u Vltavy.