Kuffnerové
Cukrovar je dodnes dominantou Břeclavi. Ve Vídni se zase stále pije pivo Ottakringer. Obojí vzniklo díky rodu Kuffnerových.
Cukrová řepa patřila v českých zemích od počátku 19. století k hojně využívaným zemědělským surovinám a postupně mělo vlastní cukrovar téměř každé větší město. Málokdo se ale dokázal vyrovnat stále dynamičtěji se rozvíjejícímu impériu Kuffnerových.
„Mistrně využili hospodářské a společenské emancipace židovské vrstvy v první polovině 19. století a během několika následujících desetiletí již náleží k nejvýznamnějším židovským rodinám rakousko-uherské monarchie,“vysvětluje historička Alena Káňová.
„Za prvního známého předka rodu můžeme považovat Judu Löbla, syna Samuelova, který dle dochovaného textu na náhrobním kameni zemřel jedné šábesové noci v roce 1731. V roce 1720 si v Břeclavi pronajal knížecí lichtenštejnskou palírnu a zakládá rodinnou podnikatelskou tradici. Jinak byl famózním hráčem šachu a dle rodinné pověsti získal za vyhranou partii s francouzským šlechticem od knížete parcelu v centrální části města, kde si jako první Žid postavil dům mimo určené ghetto,“vypravuje Káňová.
V roce 1787, podle nařízení císaře Josefa II. o přijetí nového jména a příjmení židovskými obyvateli, přijal Judův vnuk Wolf pro svoji rodinu příjmení Kuffner. Jméno, které proslulo jak v Břeclavi, tak ve Vídni, a dodnes z něj těží i slovenské město Sládkovičovo.
Impérium Kuffnerů začalo rychle vzkvétat. Postupně propachtovávali s knížecím rodem Lichtenštejnů vinopalny i polnosti a jejich podnikání se obrovsky rozšířilo.
Sňatky z rozumu
„K velké koncentraci rodinného majetku významně přispěly i výhodné sňatky. Po celé 19. století se v nebývalé míře spojovaly různé rodové linie, nápadný je i velký počet sňatků mezi bratranci a sestřenicemi prvního stupně. Všechny jednotlivé části rodu spolu byly tím pádem i finančně propojené, dokladem je například založení a provozování významného břeclavského cukrovaru. Ten se stal největším zaměstnavatelem v regionu a kolem roku 1900 v jeho cukrovarské kampani pracovala až tisícovka dělníků,“vysvětluje Káňová.
V cukrovarnictví ucítili Kuffnerové obrovskou příležitost. Průmyslová a agrární revoluce přinesla změnu v tradičním způsobu pěstování. Z krajiny mizely rybníky a pastviny a ve velkém se začala pěstovat cukrová řepa. Obrovský hospodářský komplex, který už Kuffnerovi vytvořili, cukrovar logicky doplnil. Vše bylo propojené a vše neobyčejně vynášelo.
Od podnikání k politice
V Břeclavi Kuffnerové postupně upevňovali svůj vliv ve sféře ekonomické, společenské i politické. Založili nadační fond, jímž podporovali jak židovskou obec, tak i křesťany. Nadaným studentům udělovali stipendia a zasloužili se o stavbu synagogy v podobě, v jaké stojí v Břeclavi i dnes. „Významným oceněním hospodářského i společenského přínosu Hermanna Kuffnera byla jeho nobilitace (povýšení do šlechtického stavu – pozn. red.) v roce 1900,“říká historička. Později se Hermann Kuffner jako vůbec první Žid stal břeclavským starostou.
Po jeho smrti převzal hospodářské aktivity jediný syn Ludwig Edler von Kuffner, který ovšem v důsledku společenských změn ztratil v posléze vzniklé Československé republice svůj vliv a v nových poměrech se prakticky neangažoval. „Do své smrti v roce 1937 pobýval většinou ve Vídni a jako poslední z rodiny Kuffnerů byl pochován na břeclavském židovském hřbitově. S bezdětným Ludwigem břeclavská větev vymřela,“podotýká historička.
Větvi vídeňské i slovenské se ovšem nadále dařilo. Ve slovenském Sládkovičově cukrovar funguje dodnes, v Ottakringu, dnešní části Vídně, se zase stále vaří pivo v pivovaru, který Kuffnerové koupili, rozšířili a na němž zbohatli. Vlastnili mimo jiné obrovské umělecké sbírky, jejichž část si po roce 1939 přisvojil Adolf Hitler. Rodina se o ně po válce, během níž z Vídně uprchla, úspěšně soudila.
Kuffnerův cukrovar je do dneška jednou z dominant Břeclavi, byť už dávno neslouží svému účelu. Rodinu připomíná i obřadní síň a hrobka na židovském hřbitově.