Trump v Asii: jen málokdo rozumí tomu, o co mu jde
Donald Trump vyslal během asijského turné dvě protichůdné výzvy: tamní země se musí po boku USA postavit jaderné hrozbě Severní Koreje, ale měly by očekávat, že v obchodě s nimi se Amerika zařídí podle svého.
Na jednu stranu proběhla dvanáctidenní mise amerického prezidenta Donalda Trumpa po zemích Asie lépe, než se čekalo (očekávání však nebyla nijak vysoká). Na stranu druhou v regionu přetrvala nejistota ohledně toho, o co Trumpovi na nejlidnatějším světovém kontinentu vlastně jde.
Mnoha zemím se do značné míry ulevilo, že šéf Bílého domu neeskaloval napětí patrné ve vzájemných vztazích, ale po Trumpově odjezdu setrval patrný zmatek z toho, kam asijská politika washingtonské administrativy vlastně směřuje.
„Donald Trump buď razí novou strategii pro vztahy s východní Asií, nebo nemá strategii žádnou,“napsala ve své analýze agentura AP.
Trump během svého turné vyslal dvě zásadní, ale krajně protichůdné výzvy. Jednak rezolutně žádal asijské země, aby se seskupily za Spojenými státy a pod jejich vedením čelily severokorejské jaderné hrozbě. Na druhou stranu však v zásadě vzkázal: co se týče vzájemného obchodu, budou USA od nynějška postupovat tak, jak uznají za vhodné.
Příznačné je, že Trump v Asii žádný promyšlený strategický plán, jak společnými silami postupovat vůči Pchjongjangu hrozícímu atomovou apokalypsou, nepředstavil. Pokud jde o obchod, prohlásil: „Teď už všechny země, které s námi obchodují, vědí, že se pravidla změnila. Se Spojenými státy musí být jednáno spravedlivě.“A dodal, že dosavadní obchodní schodky v neprospěch USA je potřeba rychle snížit.
Jak si všímají analytici, sladění dvou protichůdných Trumpových představ může být krajně obtížné a může přinejmenším krátkodobě negativně ovlivnit osud Ameriky jako tichomořské velmoci.
Duterte mu zazpíval
Sám Trump samozřejmě považuje návštěvu Asie za fantastický úspěch. Pravda je, že prakticky všude byl přijat s mimořádnou pompou. V Číně k němu přistupovali jako k „císaři“, v Manile mu tamní kontroverzní prezident Rodrigo Duterte dokonce zapěl milostnou píseň „Jsi světlo mého světa“. Co se praktické politiky týče, tam to už tak velká sláva nebyla, byť všichni, s kým se potkal, Trumpa ujišťovali o nerozborném přátelství.
Americký prezident se v Asii vyhnul kontroverzním tématům, o nichž hřímal v předvolební kampani a ještě po nástupu do Bílého domu.
V Číně byl na hony vzdálen tvrdé kritice obchodních praktik Pekingu. Zatímco v kampani vinil čínské vedení ze „znásilnění“americké ekonomiky a z loupeže pracovních míst v USA, tentokrát byl podstatně mírnější. Prezidenta Si Ťin-pchinga zahrnul chválou a označil ho za „mimořádného člověka“. Před čínskými soudruhy dokonce překvapivě prohlásil, že za obrovský obchodní přebytek Číny nemůže Peking, ale předchozí americké vlády. I když v minulosti zpochybnil svrchovanost Číny nad Tchaj-wanem, tentokrát Si Ťin-pchinga ujistil, že respektuje politiku jedné Číny. O ožehavém územním sporu v Jihočínském moři se prakticky nezmínil, stejně jako o flagrantním porušování lidských práv v Číně a krutém osudu tamních disidentů.
Příliš světla nevnesl během krátkého setkání ani do vztahů s ruským prezidentem Vladimirem Putinem. Ve Vietnamu dal najevo důvěru v Putinovo dementi ohledně zásahu ruských hackerů do americké prezidentské kampaně. Když vzápětí musel své stanovisko upřesnit, důvěru v Putina nahradil důvěrou v americké tajné služby. Ty ovšem tvrdí opak toho, co ruský vůdce.
„Na jedné úrovni ilustrují tato protichůdná sdělení přístup prezidenta Trumpa k vládnímu řemeslu. Jednotlivé dílčí výhry staví nad jasnou představu o americké roli ve světě,“napsal Mark Landler v listu The New York Times.
Donald Trump se tak v Asii představil spíše v roli lichotníka a obchodníka, ale nikoli velkého státníka, který jasně ví, co chce. Nechtěně tak přiživil sílící kritiku, že globální vliv Spojených států za jeho prezidentství upadá.