Nejsem skladatel odrhovaček

Musím se ohradit proti nevhodnému vyjádření Ondřeje Leinerta, který shrnul mou celoživotní práci do označení „skladatel osmdesátkových odrhovaček“. To, že mě má spojeného pouze s mými superhity, které by určitě u jiných osobností, které jsou šálkem jeho čaje, nazval úspěšné písně, jež vyšly ve statisícových nákladech a jež jsou po více než 30 letech stále živé (Citronová holka či Neposlušné tenisky), je pouze jeho nedostatkem. Už od roku 1966 jsem činný jako autor. A i dnes po více než 49 letech je mladí producenti nalézají, jako v případě mé písně pro Jitku Zelenkovou Tryzna za živé z roku 1968, která je na úplně novém albu Protestní songy. Tam se nachází i slavná Modlitba pro Martu.

Po kratším intermezzu v Londýně, kde jsem jako znalec jak rockové, tak symfonické hudby pracoval jako aranžér pro největší hvězdy tamní pop-music, jsem se vrátil do vlasti. V roce 1970 jsem napsal s Michalem Prokopem a Ladislavem Eliášem legendární Město Er. Na albu jsem použil poprvé ve světovém kontextu v rockové hudbě postupy z vážné hudby 20. století jako např. dodekafonii (Schönbergova dvanáctitónová řada), aleatoriku, terciovou příbuznost (na jejímž základě předvedl geniální kytarové sólo tehdy mladý Luboš Andršt) a církevní tóniny.

Stačil jsem vystudovat Konzervatoř v Praze v oborech varhany, dirigování a skladba, kterou jsem absolvoval tehdy kritiky velice ceněnou mou Fantasií pro varhany a orchestr. Dále pak Hudební akademii múzických umění, kterou jsem absolvoval Symfonií pro tři hráče na syntezátory (jedním z nich byl Michael Kocáb), šest hráčů na bicí a velký symfonický orchestr (FOK řídil Mario Klemens). V této kompozici jsem naopak celosvětově v kontextu hudby vážné použil postupy z hudby rockové.

V 70. letech jsem postavil pro Hanu Hegerovou koncertní program se smyčcovým kvartetem, se kterým jsme rok velmi úspěšně koncertovali po celé republice.

Čili má hudební stopa v české historii je daleko širší, než jak ji vnímá Ondřej Leinert. Není to jen pro českou pop-music objevení Petry Černocké, Lucie Bílé, Jakuba Smolíka, Vítězslava Vávry a dalších a mé skladby pro ně napsané. Jsou to počiny na poli hudby vážné a rockové. Jen je potřeba nemít jednostranný úhel pohledu, navíc zakládající se na neznalosti prostředí. — Petr Hannig, kandidát na prezidenta