Jiskřivé Nedotknutelné střídá svatební popel

Když Olivier Nakache a Eric Toledano přišli před šesti lety s jiskřivě nekorektní a přitom lidsky jímavou komedií Nedotknutelní, působila jako zjevení. Jenže zázraky se neopakují, jak doložil jejich následující snímek Samba. A novinka tandemu, která jde do našich kin pod názvem Dokud nás svatba nerozdělí, už jiskřičky smíchu vyhrabává z popela.

Příběh se odehrává během čtyřiadvaceti hodin, kdy svatební agentura postupně připravuje, řídí a zachraňuje luxusní obřad na historickém zámku. Čím větší zakázka, tím větší průšvihy hrozí, zvláště pokud je ženich nadutý snob a nevěstu tajně miluje muž z personálu, fotograf trpí při hromadném focení mobily, kapelník zase kvůli objednávce důchodcovských písní a majitel firmy těkající mezi manželkou a milenkou musí hasit osobní hádky i odborářské vzpoury uvnitř mezinárodního týmu svých zaměstnanců.

Apačský rabín

Způsob snímání připomíná jednu nekonečnou reportáž ze zákulisí nervního povolání, styl vyprávění se však zejména v první půli blíží rozhlasové konverzační hře. Povšechnému hemžení důležitě se tvářících postaviček pomalu hrozí jednotvárnost, až po hodině vytrhne z lehké dřímoty nástup hostů, třebaže také jejich skladba pracuje se zběžným figurkařením.

Pravda je, že s houstnoucími problémy se i zábava stupňuje, nicméně týká se zejména ryze profesních fíglů. Třeba jak využít sáhodlouhého proslovu sebestředného novomanžela, čím svatebčanům rychle a levně nacpat břicha nebo kde hledat kolegiální výpomoc v nouzi – přece na konkurenční kovbojské svatbě s apačským rabínem, zastupujícím jeden z perlivých detailů.

Zato trik, jak splynout s hosty, znali už Nesvatbovi, efektní finální gag se okatě chystá a pospolité smíření v duchu „multi-kulti“vyzní hodně lacině, byť kýžené dojetí zařídí.

Prostě divákovi je s hrdiny příjemně, ale Nedotknutelné miloval.