Božský komediant
S dojetím v hlase vyprávěl, jak se mu o takovém okamžiku zdálo jako klukovi, puberťákovi, mladíkovi i dospělému muži. „Vítězství je pro mě droga,“tvrdil. A po vítězství v diváky napěchované O2 areně se ocitl v naprosté extázi.
V hale mu v drásavě napínavém spektáklu fandili rodiče, tehdejší choť Nicole, spolubojovník Berdych, prezident Klaus, legendy Lendl či Kodeš, hokejista Jágr, atlet Železný, herec Donutil, zpěvák Gott.
Pro příbuzné, členy týmu, zmíněné celebrity i miliony obyčejných fanoušků se válečník s českým lvem na triku stal hrdinou. „Potvrdilo se mi, že se sny plní. Kvůli nim člověk musí žít,“pravil.
Vždycky se odlišoval od davu. Poněkud výstředními dresy se státními motivy, které si často sám navrhoval. Podobně jako jeho originální výroky někomu mohly připadat až příliš „ulítlé“až nevkusné. Nicméně on si držel svůj styl, za což jej skalní příznivci milovali.
Jeho kouzlu podlehly sličné tenistky – zasnoubil se s Hingisovou, vzal si Vaidišovou, chodil s Kvitovou.
Též pro novináře byl oblíbeným partnerem. Tuze rád používal příslovce strašidelně, jestliže chtěl následujícímu slovesu udělit zvláštní důraz. Rozhovory zpestřoval jedinečnými příhodami. Takto líčil svou první výpravu na Australian Open v závěru minulého tisíciletí.
„Poradili mi, ať letím druhou stranou přes Ameriku. Tak jsem poslechl. Trmácel jsem se tři dny, dorazil jsem s botama od sněhu a v ruce banán. Než jsem zjistil, že jsem v Melbourne, tak jsem byl z turnaje venku. Vypadl jsem v kvalifikaci. Tak jsem se otočil a pádil na challenger na Havaj. Tam jsem si zranil krk, po pěti gamech skrečoval a vyrazil domů. V tu dobu jsem neměl moc peněz na cestování, takže to nebyl úplně povedenej zájezd.“
Kurt jako manéž
Takřečený „Štěpec“pochopitelně není pohádková bytost s výhradně dobrými vlastnostmi. V žáru bitvy několikrát neovládl své vášně. Jeho pověsti neprospěl skandál s (ne)podáním ruky Srbu Tipsarevičovi po porážce ve čtvrtfinále Davis Cupu 2012. Rival pak Štěpánka obvinil, že jej u sítě sprostě urazil.
Postupně ale dozrál do role ctěného veterána, v níž rozkvetl. Obecenstvo i další tenisty bavil pestrou hrou. V časech dokonalých, leč pro někoho nudných přestřelek od základní čáry odvážně vyrážel na zteč. Protivníky zlobil překvapivými kraťasy, předváděl akrobatické voleje. Po dramatickém zápase s Djokovičem na wimbledonském centrkurtu mu členové All England Clubu včetně prezidenta Brooka v zákulisí utvořili špalír a potleskem děkovali za úžasnou podívanou.
Když přihodil obvyklá herecká gesta, grimasy, poskakování a pumpování pěstí, měnila se jeho utkání v unikátní představení.
„Pro mě byl kurt vždycky manéž,“řekl včera božský komediant Štěpánek. „Bral jsem ho jako pódium. Choval jsem se přirozeně. Energie od publika mě dobíjela. Rád jsem mu ji vracel.“
Tenisový Vatikán
Například i fotbalový gólman Čech obdivoval jeho oddanost povolání a showmanství. Osobně ho loni povzbuzoval při posledním vystoupení ve Wimbledonu, který Štěpánek označil za tenisový Vatikán (a každý mač v něm za mši). Čechův někdejší kouč Mourinho dával svým hráčům českého bojovníka za vzor nezlomnosti a profesionality.
Štěpánek se postupně spřátelil s fenomenálním Djokovičem. Často s ním trénoval, takže se v Srbsku opakovaně psalo o jeho možném angažmá u dvanáctinásobného grandslamového šampiona.
Se žádostí o radu se na něj opakovaně obrátil třeba australský divoch Kyrgios, jenž se ho už dvakrát dotázal, zda by jej nechtěl koučovat. „Ale odmítl jsem. Vysvětlil jsem, že nemůžu jedním zadkem sedět na čtyřech židlích,“objasnil Štěpánek.
Teď mu pár židlí ubude. Nabídky se zřejmě pohrnou. Jen nejprve potřebuje vstřebat nával emocí spojený s osudovým krokem: „Miloval jsem každou chvilku své kariéry. Tenis mě bavil se vším všudy, včetně kočování po světě. A myslím, že mě životem bude provázet pořád.“