Batman poráží Hřebejkovo finále
Oba filmy vyprávějí na pokračování, oba se až dosud moc nevytáhly a oba slibovaly do třetice všeho dobrého. V kinech se utkají americký komiks Liga spravedlnosti a závěr domácí trilogie Zahradnictví nazvaný Nápadník.
Podobností by se našlo více, třeba prakticky nulové sdělení lidstvu nebo kolektivní hrdina. Zámořská pohádka zapojí Batmana, Supermana či ztepilou bojovnici Wonder Woman, rodinná sága režiséra Jana Hřebejka zase tři sestry a jejich blízké. Rozdíl však spočívá v tom, že i když obě novinky dopadly podobně průměrně, pouze jedna z nich se od minulého dílu alespoň drobně vylepšila.
Liga spravedlnosti 55%
Superman je mrtvý, hlásají potrhané noviny v kalužích zmaru, ale fanoušci jsou v klidu, neboť vědí, že představitel nebožtíka Henry Cavill ve filmu opět hraje a že v komiksu se dají vzkřísit celé armády, natož jeden spasitel. Ovšem zatím prapor nejhoršího herce drží jen Ben Affleck, jehož Batmanovi kázajícímu o tání oceánů hrozí tatíkovský tuk. Naopak Wonder Woman přetéká z korzetu jen to, co přetékat má, navíc si připíše první pohlednou bitku, v níž právem vytrestá partu podřadných padouchů za neskutečnou větu „jsme skupina reakcionářských teroristů“. Ovšem hlavní zloduch teprve nastupuje, čili Batman musí doplnit tým a trvá, než se Aquaman, Cyborg a Flash představí vesměs melodramatickou oklikou na téma otců a synů. Nábor Sedmi statečných byl rychlejší, veselejší a bez psychoanalýzy, nicméně s Flashem v podání Ezry Millera nastupuje i příjemná dorostenecká nadsázka, jaká minule scházela.
Ať vinou, či naopak zásluhou scén dodatečně přetočených novým režisérem poté, co původní kvůli sebevraždě vlastní dcery dokončovací práce opustil, je první hodina rozbitá do nepodstatných výjevů, zatímco druhá půle ožije, jakmile se tým ustaví a začne to v něm jiskřit. Opět vede Flash, který dá humor i záchraně ruské rodinky, třebaže zpomalování a zrychlování jeho bleskových pohybů nadělá v beztak již nepřehledném digitálním běsnění ještě větší paseku.
Nicméně díky pěkným vzdušným soubojům odpustí divák ledabylost standardních efektů snáze než Cavillovy lyrické výjevy hraničící s parodií. A třebaže je výsledek zase jen prostřední, Liga spravedlnosti vykazuje o pár procent zvládnutější tvar než předešlý díl Batman vs. Superman: Úsvit spravedlnosti, který zůstal v rovině křiklavě otravné upoutávky na příští epizodu.
Zahradnictví: Nápadník 50%
Jestliže komiksoví rekové jsou už ze své podstaty operetně liboví, hrdinové Zahradnictví, navzdory hereckému souhvězdí, jsou pro změnu nemastně neslaně jaloví. Po telenovele Rodinný přítel a melodramatu Dezertér slíbili tvůrci v závěrečném Nápadníkovi nejvíc odlehčení, dokonce romantickou komedii – ale ve skutečnosti ji provází naivistický nátěr pamětnických romancí líčících, kterak se dva mladí lidé ve vší počestnosti milovali, přestože jim tatíček bránil a nutil dceři jiného.
Jenže takový typ naivismu je naprosto nefunkční na půdorysu konce 50. let, nadto v režijním aranžmá, které připomíná televizní debatu.
Postavy vedou vsedě či za chůze nekonečné dialogy, které působí strojeně i tam, kde pro zdvořilostní tanečky nemají důvod. Pocitu ilustrované rozhlasové hry nahrává i přepjatost výrazových prostředků: generace rodičů se pohybuje na křivce od utrápenosti k plačtivosti, jen přidrzlá školačka a dospívající muzikant si uchovávají zdravou přirozenost. A byť k Pelíškům, kterým sága časově předchází, došel Nápadník nejblíž, jejich samozřejmému lidskému humoru se naopak vzdaluje. Sází na lechtivost a vraždí ji doslovností, od převyprávěné sexuální lapálie přes levné kondomy po sbírku banalit svatební noci.
Především však doba, jež měla rodinnou kronikou prostupovat, už se omezuje na vyloženě plakátové znaky: květinový záhon se srpem a kladivem, Stalinův pomník v pozadí, vůz StB před domem. Čímž se původně hrdý filmový projekt definitivně přidal k sériím typu Vyprávěj.
Ovšem ač navenek vděčnější, finále není lepší ani horší než předešlé díly. Posun řemesla nepřišel.