Kulka ho zabila jako Opletala, mladý pekař nemá ani hrob
Výstřely okupantů zabily před 79 lety na stejném místě dva mladíky. Medik Jan Opletal se stal symbolem, pekař Václav Sedláček zůstal zapomenut.
Blížilo se první výročí vzniku Československa v temné éře okupace a metropole v říjnu 1939 vřela. Němci do ulic poslali posílené jednotky OrPo a SchuPo (ochranné a bezpečnostní policie), SS či SA. Proti demonstrantům vyrukovala i česká protektorátní policie.
„Šlo tehdy o nejmasovější protestní akce v okupovaných zemích,“uvedl k demonstracím v Praze roku 1939 historik Tomáš Pasák. Rozsah protestů rozzuřil i Adolfa Hitlera. „Vůdce vydal pokyn potlačit odpor i za použití těžkých zbraní,“vypověděl o tom po válce Karl Hermann Frank, tehdy státní tajemník v úřadu říšského protektora.
Dav zahnaný do pasti
Do ulic v sobotu 28. října 1939 vyrazilo asi 100 tisíc lidí. Mezi protestujícími na Václavském náměstí nechyběl ani dvaadvacetiletý pekař Václav Sedláček. Podle rodičů si tehdy vzal svůj sváteční oblek. „Na Václavském náměstí dav rozháněla protektorátní jízdní policie,“uvedl historik Josef Leikert. Sedláček s desítkami dalších lidí před údery obušků a zpěněnými koňmi I. policejní švadrony z horní části náměstí ustupoval ulicí Ve Smečkách směrem k Žitné, kde Sedláček bydlel.
Tohle místo se stalo pastí. Od Vinohradského náměstí (dnes náměstí Míru) sem německá policie razantně zaháněla aktéry dalšího protestu. „Kdosi vydal rozkaz k rozchodu. Ale nebylo kam,“vzpomínali svědci. Krátce po šesté hodině večer se ozvaly první výstřely vypálené z linie německých policistů. Kulka Sedláčka zasáhla do srdce, během několika minut zemřel. Jen o pár metrů dál výstřel těžce zranil studenta lékařské fakulty Jana Opletala, který zemřel 11. listopadu. Objevila se však i alternativní verze, že na Opletala vypálil někdo z německých studentů techniky.
Václav Sedláček se stal jednou z nejpozapomenutějších obětí německé okupace. Tichý a nenápadný byl již obřad uložení k poslednímu odpočinku na Branickém hřbitově 4. listopadu 1939. Jenže ani jeho náhrobek již nelze nalézt. V půli 60. let došlo ke zrušení neudržovaného hrobu.
Pohřbu se směla zúčastnit jen rodina. Tisk dostal striktní příkaz o aktu se nezmiňovat. Na pořádek na uzavřeném hřbitově dohlíželo několik uniformovaných protektorátních strážníků. A nade vším bděli úředníci z gestapa.
Na českého vlastence měl mladík i poněkud nezvyklou minulost. Na svět přišel totiž v Recklinghausenu v Porýní jako příslušník druhé generace českých horníků usazených na západě Německa. Do Československa se Sedláček s rodinou odstěhoval na začátku 30. let, do Prahy zamířil po Mnichovu a okupaci pohraničí v roce 1938. Václav začal pracovat v pekárně na Smíchově, bratr Karel na Starém Městě.
I Karel Sedláček měl pohnutý osud. Bratrovu smrt chtěl pomstít, ale nedostal k tomu příležitost. Německé policii ho udal zřejmě někdo ze zaměstnavatelů. Gestapo Sedláčka deportovalo do koncentračního tábora, odkud se nevrátil.
Jacobiho osudný seznam
Těžkým zraněním v nemocnici na Karlově náměstí 11. listopadu 1939 podlehl i Jan Opletal. Jeho pohřeb o čtyři dny později se stal na rozdíl od toho Sedláčkova národní manifestací. Pro okupanty představoval další záminku k represím.
„Když se 16. listopadu rozhodovalo o zásahu po studentských demonstracích, tehdejší velitel SD (Bezpečnostní služby) Horst Böhme svolal referenty a žádal jména vedoucích studentských organizací, protože skuteční organizátoři nepokojů nebyli známi,“vypověděl po válce někdejší šéf pražské SD obersturmbannführer Walter Jacobi. Svůj přímý podíl na represích popíral. „Vypracoval jsem seznam 12 až 15 vedoucích studentských funkcionářů, na jehož základě byli tito vyslýcháni,“připustil pouze.
Jenže ještě 16. listopadu gestapo vpadlo do ústředí Národního svazu studentstva. Gestapáci zatkli členy vedení spolku Jaroslava Klímu, Bedřicha Koulu a Jana Weinerta. Ti se ještě den předtím pokusili intervenovat za zatčené kolegy. Po tvrdých výsleších na ústředí gestapa byli s dalšími studenty zavražděni 17. listopadu v ruzyňských kasárnách.