Kde žil strýc Pepin
Hrabalův dům dnes obývají zdravotníci. Autorova maminka si na něj stěžovala.
Eva Zahradnická reportérka MF DNES
e stáru prý Hrabal Nymburk neměl rád. Když mu město v roce 1991 udělilo čestné občanství, nechtěl ho přijmout. Na vedoucího odboru kultury a místostarostu křičel údajně už od vrat chaty v Kersku, ať táhnou. „Pak se zjistilo, že v pozůstalosti měl občanství na čestném místě u doktorátu z Padovy,“říká k jedné z historek o slavném spisovateli Bohumilu Hrabalovi nynější starosta města a historik Pavel Fojtík.
Na levém břehu Labe v Nymburce ale upomíná pamětní cedule na Hrabala v jiných souvislostech. V Zálabské ulici stranou veřejného zájmu stojí patrová nárožní vila, ve které Hrabalovi a legendární strýc Pepin od 50. let minulého století žili. Dnes patří dům městu, je nepřístupný a od roku 1972, kdy ho Hrabal s bratrem Břetislavem prodali okresnímu ústavu národního zdraví za 342 tisíc, slouží jako ubytovna místní nemocnice. Vybavení Kde žil Bohumil Hrabal vily se nedochovalo, poslední věci z půdy zlikvidovali v 90. letech.
Je to dům, ve kterém se zastavil čas. Zahrada, okna i vnější část domu včetně střechy jsou původní. Když správce vily Jan Pošík odemyká staré vchodové dveře, přikyvuje, že ani v interiéru se od roku 1940, kdy nechal nymburský architekt a stavitel Ladislav Cankář vilu pro rodinu postavit, moc nezměnilo. Přibyly příčky, aby vznikly další byty, z prvního patra se ztratilo dubové obložení jedné stěny, místo dubových podlah je lino.
„Hrabalku“, jak se vile říká, si spisovatelova maminka Marie navrhla sama. A později ji nazvala pastí. Pro sebe, manžela Franzina i strýce Pepina. Byla v ní totiž zima, okny táhlo a do chodby vedlo hned několik dveří. „Největší nesmysl toho stavení byla chodba, na kterou vyústily všechny dveře... Dveře z chodby, ze špajzky, do záchodu, do kuchyně, do ložnice a dveře do jídelny. A tak se stávalo několikrát za den, že na té malé chodbičce, v té malé hale, někdo z naší rodiny, někdo z hostů byl přiskřípnut,“stěžovala si prý maminka.
Hrabalovi bydleli v přízemí, kde z pláště budovy vystupuje půlkruhový rizalit zakončený balkonem. V prvním patře žila nájemnice. Marie Hrabalová ve vzpomínkách přiznává, že si pokoj v anglickém stylu s prosklenou stěnou také navrhla sama. „Od podzimu do jara vítr a déšť cloumal okenními tabulkami a celým domem táhlo,“stěžovala si však. „Okna mi pijou krev, potřebují vyměnit. Tady táhne tak, že se houpou záclony,“navazuje správce na Marii Hrabalovou a říká, že rámy se natíraly od 40. roku dvakrát. Teče podle něj i střechou, ač se před lety za sto tisíc opravovala. „Tadyty kbelíky jsou tu od té opravy. Teklo na sedmi místech, po opravě teče na deseti,“dodává Pošík, když kličkuje mezi nádobami.
I přes všechny potíže ale nešlo o žádný dům hrůzy, což potvrzuje i soudní znalec Jiří Vetešník, jenž v listopadu 1971 vilu oceňoval. „Vybavení domu je na vysoké úrovni, taktéž vlastní objekt je ve velmi dobrém technickém stavu a dům má charakter representativní vily,“píše v posudku Vetešník.
Hrabalovo naštvání na město
Dnešní správce vily samotného spisovatele v domě nepotkal, Hrabalovy ale znal, v 60. let jim natíral vzpomínaná okna. Podle historek totiž nechával tatínek František práce na domě na manželce nebo řemeslnících. „Ale na zahradě se snažil dělat sám, angažoval i Pepina. Bylo třeba ho zaměstnat,“praví jedna z historek. Dodnes jsou na zahradě dvě jabloně, které prý tatínek sám zasadil. Na Pepina si Pošík taky pamatuje, sedával na židli v kuchyni a spal. „On už byl starej holohlavej pán. Nikdy jsem ho ale neslyšel promluvit. Na to, jak ve filmu (Postřižiny) je hovornej, v té době už nic neříkal.“
Bohumil Hrabal, zvaný Bogan, ve vile krátce žil, pak v roce 1965 koupil chatu v Kersku. A o deset let později už o Nymburce nechtěl slyšet. „Hrabal byl totiž od roku 1973 čestným předsedou komise k 700. oslavám založení města. Komunisti ho ale v 75. roce z výboru vyšoupli. Naštval se, přeložil hrob rodičů do Kerska a říkal, že nechce mít s Nymburkem nic společného,“vysvětluje starosta Fojtík, co se tehdy stalo.
Nymburk je však i přesto Hrabalovým městem. Letos tady uspořádali k 20. výročí spisovatelova úmrtí velkou konferenci, jeho jméno nese místní gymnázium, na náměstí je Hrabalova lavička, před vilou Hrabalovo posezení.