Cesta do duše Angely Merkelové
„Ráda vypráví vtipy, pravidelně navštěvuje koncerty Richarda Wagnera, zároveň ji zajímají konkrétní vědecké otázky. V politice neprosazuje velké vize, je to pro ni čistě praktická záležitost,“říká o Angele Merkelové její životopisec Matthew Qvortrup.
Jana Šafaříková redaktorka MF DNES Je pravda, že německá kancléřka umí imitovat hlasy slavných lidí?
Ano, jednou se o tom zmínila v ženském časopise Bunte, tak jsem se na tento její výrok podíval blíž. Nejlépe umí Josepha Ratzingera, papeže Benedikta XVI. Docela dobře jí prý jde také britská premiérka Theresa Mayová. V úzkém okruhu přátel je to celkem vtipná osoba.
Kdo je podle vás Angela Merkelová, jak byste ji popsal?
Je to člověk, který všechno analyzuje. Politika je pro ni spíš řízení projektů než následování nějaké ideologie. Jednou jsem se o ní bavil s německým filosofem Jürgenem Habermasem.
Zeptal jsem se ho, co si o Merkelové myslí. Téměř vykřikl: „Ona nemá žádnou ideologii!“Dvakrát to zopakoval. A pak dodal: „Je ale opravdu velmi chytrá.“To ji podle mého dobře vystihuje.
Mnoho zkušenějších kolegů ji na začátku její politické kariéry podceňovalo.
Ano, ale Angela Merkelová z toho dokázala těžit. Například tehdejší kancléř Helmut Kohl o ní prohlásil, že ani neumí pořádně používat příbor, to už ale Merkelová směřovala k vedení strany a následnému kancléřství. Má v sobě určitou zarputilost a nejrůznější poznámky o tom, že něco nedokáže, si nebrala osobně, a naopak ji poháněly dál.
Co dalšího podle vás kancléřku charakterizuje?
její rezervovanost a nevýřečnost, které má hluboko v sobě: jako by vždy mohl poslouchat někdo, kdo nemá. Zároveň je intelektuálně velmi nadaná, například když jí bylo padesát, tak místo klasické oslavy narozenin uspořádala vědecké setkání o fungování mozku, kde se probíralo propojení hemisfér a další biologické záležitosti.
Doktorát přitom získala v oboru kvantové chemie.
Ano, požádal jsem svého bratrance, který pracuje jako chemik, ať se podívá na její disertační práci, která je normálně dostupná…
Napsala ji dobře?
Prý ano. Zajímavé na jejím výzkumu bylo i to, že dokončit doktorát jí zabralo deset let. Během té doby žila asi rok ve squattu. Po nějakých třech letech v prvním manželství s panem Merkelem, kde to skřípalo, totiž jednoho dne řekla: „Tak, to už stačí, odcházím. Nech si nábytek, já si vezmu pračku.“Takže vzala pračku a našla si squatt, kde pak nějakou dobu kolem svého třicátého roku bydlela. Během jejích třicátých narozenin jí pak její otec, pastor Kastner, řekl: „Angelo, milé dítě, tys to tedy moc daleko nedotáhla, viď...“
Je podle vás Angela Merkelová před rokem 2015 a po roce 2015 stále tou samou osobou?
Podle mě ano. Mnozí sice říkají, že poté, co otevřela hranice mase běženců, prozřela a znovu objevila křesťanské hodnoty a kdesi cosi. To je podle mě sice velmi pohodlné vysvětlení, nicméně nepřesné. To, že otevřela hranice, byl spíš důsledek toho, že ji do té doby všichni kritizovali za to, že nic takového dosud neudělala.
Vzpomeňme si například na její setkání s palestinskou dívkou, která chtěla žít v Německu a které Angela Merkelová řekla, že podle pravidel to není možné, že Německo nemůže přijmout celý svět a že se bude muset vrátit. V německých médiích se vzápětí strhla bouře. Pak se objevily fotografie utonulého chlapce na pobřeží Středozemního moře a znovu všichni říkali: Jsou to chudáci, musíme je zachránit.
Ve stejné době se také v Německu mluvilo o tom, že penzijní systém do budoucna bude potřebovat nové mladé a vzdělané lidi, kterých se v zemi nedostává, a že takoví právě přicházejí ze Sýrie. Takže Merkelová v té době udělala logický krok: zachovala se tak, jak to po ní chtěli její kritici.
Bylo to podle vás promyšlené rozhodnutí?
Podle mě ano, zároveň ale velmi podcenila, kolik lidí do země nakonec přijde.
Takže různé interpretace o jejím návratu ke křesťanským hodnotám jsou podle vás pohádky?