Bára Poláková
Do kavárny přišla zachumlaná v kabátu a v čepici, kterou celou dobu nesundala z hlavy. V tu chvíli na veřejnost ještě nemohlo uniknout, že herečka a zpěvačka Bára Poláková radikálně změnila účes. Kvůli klipu k jedné z písniček připravované desky je z ní n
Kvůli klipu k jedné z písniček připravované desky je teď z herečky a zpěvačky krátkovlasá blondýna.
Už jste někdy měla tak krátké vlasy? Ale jo, asi v devatenácti, tehdy jsem se sama ostříhala nůžkami na papír a vypadalo to hodně podobně jako dnes. Jen s tím rozdílem, že teď při natáčení jsem použila profesionální nůžky, abych se za tak krátkou dobu stihla ostříhat.
Stříhala jste se sama?
Byla to součást klipu k písničce, vlasy v něm odlítají větrem pryč. K tomu jde všechno pozpátku, takže jsem se i písničku učila pozpátku. V refrénu se zpívá o tom, že čas není a čas nás mění, já musela říkat na kameru „ínen ínen sač, íněm íněm sán“. Byli jsme po celým dnu tak zblblí, že jsme si to pořád zpívali už jen obráceně.
Co říkali doma na tu změnu?
Pavel doma není, ale posílala jsem mu fotky a moc se mu to líbilo.
A děti?
Když jsem se vrátila, starší Ronja zrovna vařila s babičkou, jen letmo se na mě podívala a pokračovala. Ale miminko (druhorozené dceři je osm
měsíců) koukalo. Prohlíželo si mě a myslím, že tu změnu zaznamenalo. Hodně vnímá, všechno si důkladně prohlíží. Pořád plně kojím, což znamená, že jsem poslední dobou chodila často s odstřikovačkou, protože mám teď hodně práce, ale zároveň je kojení pro mě důležité. Měla bych výčitky, kdybych kvůli práci přišla o mlíko.
Pracujete ve velkém zápřahu?
Ne, to jen teď se všechno nahromadilo. Natáčela jsem klip, den předtím jsem moderovala dva velké koncerty Zdeňka Svěráka a Jaroslava Uhlíře v O2 Areně, chystáme desku a k tomu ještě dělám věci, které souvisejí s premiérou filmu Kvarteto. Bylo toho opravdu dost, zároveň to není negativní únava, protože nic z toho nebyla povinnost, ale radost. Kruhy pod očima mám určitě větší než dříve, přesto jsem šťastná. I když už třeba po šestý za noc vstávám, cítím k holčičkám spoustu lásky.
Chybí vám čas, o kterém zpíváte v té písničce?
Ta písnička je myšlená jinak. Jde spíš o relativitu času, ne že bych chtěla upozorňovat na jeho nedostatek. Na to si stěžuje spousta lidí. Často slyším větu, jak ten čas letí, ale já s tím moc nesouhlasím. Podle mě náš hlavní problém není to, že nemáme čas, ale že neumíme být v přítomnosti. Buď jsme v minulosti, nebo budoucnosti, ale přítomnost vnímáme jen někdy. Kolikrát odcházím z bytu, zamykám dveře, přitom za chvíli nevím, jestli jsem to vlastně udělala. Mám jednu kamarádku, která se před každým jídlem zastaví a pomodlí, aby se zklidnila a uvědomila si, co jí a pije, co vlastně dělá. To mi přijde moc pěkný.
Vy sama dokážete vnímat přítomnost?
Taky ne, protože někdy je toho na mě hodně a přemýšlím dopředu. Ale s dětmi mám chvíle, kdy se mi to daří, to jsem pak šťastná. Jsem doma, řeším jen jídlo, plínky, procházku, pohádku, knížky, hračky. To jsou cenné okamžiky, kdy mi myšlenky nikam neutíkají. A pak taky na koncertě a když jsem hrála, i v divadle.
SOUKROMÍ SI HLÍDÁM
Ubírá vám hodně času internet a sociální sítě? Já jsem před dvěma měsíci objevila Instagram. Přestože jsem účet měla už od roku 2013, až teď jsem zjistila, co to přesně vlastně je a jak to funguje. To je moje odpověď na to, kolik času trávím na sociálních sítích. Připadala jste si v tu chvíli stará? Ani ne tak stará jako spíš z jinýho světa. Na jedné z prvních fotek skáču padákem, když jsem byla na Havaji. Stáhla jsem si tehdy do mobilu aplikaci, jenže jsem myslela, že to funguje na způsob Facebooku, že ty fotky jsou jen mezi těmi lidmi, co chcete, tak jsem jich tam hned pár dala. Takže jste na celosvětové sociální síti zveřejňovala fotky, aniž byste tušila, že je může kdokoliv vidět. Vlastně jo. Ale já to nějak moc neprožívala. Pak jsem na to všechno na dlouho zapomněla a samozřejmě jsem zapomněla i svoje přihlašovací údaje, které jsem až nedávno zjistila. My jsme se o tom virtuálním světě teď bavili zrovna při natáčení klipu s Kubou Machalou a Honzou Bártkem. Jsou to skvělí mladí režiséři a cestou zpátky domů padlo, že nikdo z nás na Instagram vlastně nic nedal. Jenže my měli celý den tolik práce, že tohle bylo to poslední, na co bychom mysleli. A já bych byla ráda, kdyby mi to takhle zůstalo. Někteří už to možná mají tak, že vidí něco krásného, hned fotí, dávají to na sítě a ten samotný prožitek se tím pak rozplyne. Kde máte hranici mezi tím, co zveřejnit, a co už ne? Letos fotek na Instagramu přibylo, začíná mě to bavit, u některých věcí se hodně vyblbnu, ale hranice mám jasné. Dávám tam jen věci okolo kapely a práce, děti ne, to si myslím, že nikdy neporuším. Už nad fotkou, kterou zveřejnil Pavel, když jsme šli volit, jsem váhala, přitom je tam vidět jen ruka a noha Roničky. Odhalování soukromí mi není vlastní, nevím, jestli na tohle někdy změním názor. I CASTING MŮŽE BÝT PŘÍJEMNÝ Kvůli písničce jste si teď ostříhala vlasy, jaké jiné zásadní změny byste byla schopná udělat kvůli práci? To záleží na tom, kvůli čemu by ta změna byla a s kým bych pracovala. Určitě bych nešla do něčeho drastického, co by souviselo s tělem a zdravím, to mám na prvním místě. Kdyby mi na práci záleželo, klidně bych i třeba přibrala dvacet kilo, ale pomalu, vědomě a kontrolovaně. Naposledy jste se kvůli natáčení filmu Kvarteto musela naučit hrát na violoncello. Bylo to utrpení, nebo radost? Naprostá radost, obrovská. Já bych si přála umět hrát na všechny hudební nástroje. Ale to fakt už nestihnu. I jeden je dřina. Jsou to hodiny a hodiny cvičení. Kvůli Kvartetu za mnou jeden rok každý týden docházel k nám domů pan učitel. Pokaždé jsme si zahráli, vymysleli cvičení na další týden. Tehdy už jsem měla Roničku, tak jsem