Ovčáček miláček burcující
Po představení nekorektního kabaretu Ovčáček čtveráček se vstupu do kin dočkalo i pokračování Ovčáček miláček. A znovu připomínalo činoherní verzi pořadu Tvoje tvář má známý hlas.
Městské divadlo Zlín si za přenos prvního Ovčáčka připsalo sedmnáct tisíc diváků, druhý díl se přenášel do osmdesáti kin a některá jej zopakují ze záznamu, takže může opět zahanbit leckteré filmy.
Skvostní imitátoři
Přitom tvůrci opětovně přiznali, že novinku tak jako minule zkoušeli jen pár dní. Herce s texty v rukou lze považovat dejme tomu za obchodní značku; více vadí, že v úvodu se ohlašuje tingltangl se sebeironickou encyklopedickou vysvětlivkou, že jde o „druh zábavního podniku obvykle podřadné úrovně“, ale zábava vyústí v burcující kázání plné symbolů, jež z nevázaného původního půdorysu vyloženě trčí.
Aby bylo jasno: smích rozhodně nechybí. A to proto, že jako imitátoři jsou zlínští herci naprosto skvostní. Navíc podobně jako jejich kolegové v pěvecké show Tvoje tvář má známý hlas musí zvládnout několik proměn, ovšem během jediného večera a bez toho, že by za nimi stál celý tým trenérů, maskérů a kostymérů. Opravdu klobouk dolů!
Od Sobotky po Jílkovou
Znovu sestavě karikatur kraluje Jiří Ovčáček, snad už věrnější než prezidentův mluvčí sám, ale přesně vystižená je i dikce Andreje Babiše či vystupování moderátora Václava Moravce. Dojemně utrápený Bohuslav Sobotka se postará o jeden z vrcholů hříčky v kouzelném skeči, kdy snad poprvé v životě, jen zkusmo a zlehka, udeří pěstičkou do stolu. A dokonale zvládnutá parodie televizního cyklu Máte slovo s Michaelou Jílkovou by stála i sama za investici do vstupenky.
Pochopitelně vedle rozdováděných hlavních aktérů se matnější epizodky ztrácejí, i když ledacos zachraňují drobné inscenační nápady. Daří se jim zejména tam, kde se v rychlém tempu střídá celá galerka figurek jako právě u královsky rozkročené představitelky Jílkové, vyvolávající, okřikující a deptající hosty ve stále vyšších otáčkách.
Král Lear v operetě
Ovšem klíčový problém představuje text. Ačkoli Ovčáček miláček slibuje „superdebatu se superkandidáty na superprezidenta super České republiky“, zbyl z ní pouze rámec pro totéž co minule, tedy pro stylizovaný sled událostí roku. Místo autorské fikce se zase jen interpretuje krátkodechá pěna dní od protikuřáckého zákona k porážce prasat, přičemž některé motivy včetně Jiřího Kajínka či psího útulku tvoří pouhou lacinou výplň publicistiky.
A do téhle skrumáže zní se vší vážnou naléhavostí písně Karla Kryla, načež se přes postavu idealistického demonstranta s miminkem dojde k plakátově varovnému vykřičníku z jiného světa. Jako by se do lehké operetky vpotácel Král Lear.