Utrácelo se víc, zato knih o dost ubylo

Svaz českých knihkupců a nakladatelů vydal zprávu o stavu domácího knižního trhu za rok 2016. Vyvodit se z něj dají tři zásadní věci. Češi za knihy utráceli více než předloni. Objem produkce byl na nejnižším bodě za posledních deset let. A metodika analýzy stále není a asi ještě dlouho nebude dokonalá.

Za knihy se u nás loni utratilo 7,8 miliardy korun. To je o celých 300 milionů více, než se povedlo v roce 2015. Nakladatelé, distributoři i knihkupci se tak mohou potěšeně poklepat po ramenou. Platí to však hlavně pro ty, kteří se soustředí na beletristickou a všeobecnou knižní produkci. Ta totiž žánrově vládne žebříčku prodaných titulů a oproti roku 2015 ještě mírně povyrostla. Vedlo se také dětským knihám, které ze všech žánrů za poslední léta zaznamenaly snad největší posun kupředu v porovnání s ostatními žánry. Vítězové Zlaté stuhy nebo dětské kategorie v Magnesii Liteře jsou toho důkazem.

Co budou číst vysokoškoláci?

O něco smutnější zprávy míří do akademické sféry. Ještě v roce 2014 u nás vyšlo téměř dvanáct set nových vysokoškolských učebnic. Letos to bylo o polovinu méně.

Možná je tak na čase se zamyslet, zdali by neměl přijít impulz od státu, který by univerzitní nakladatelskou činnost povzbudil. Jinak je dost pravděpodobné, že se za rok setkáme s podobně razantním propadem.

Ač se může zdát, že česká knihkupectví několik posledních let drtí v rámci překladové literatury severská detektivka, čísla mluví jinak. Angličtina stále hraje prim a dokonce se její podíl přehoupl přes hranici 55 procent. Skandinávské jazyky tvoří pouhé 2,3 procenta přeložených knih. Pro ilustraci je to stejné procento děl, která se překládají třeba ze španělštiny. Ta letos zaznamenala lehký růst.

Zmíněná situace trefně ilustruje, kterým titulům věnují nakladatelé i knihkupci více reklamního prostoru. Druhá se v překladové bilanci tradičně drží němčina, třetí je slovenština. Do statistik se započítávají i prodeje audioknih a elektronických knih, přičemž čísla posledních zmíněných rostla výrazněji než u tištěných.

Chtělo by to větší spolupráci

Data sesbíraná a zpracovaná svazem platí za šikovné a tak trochu jediné orientační vodítko na poli českého knižního trhu. Letos dokonce autoři zprávy při cestě za relevantnějšími výsledky moudře požádali o data nakladatelství. Jak ale sami upozorňují, data ještě léta nebudou konečná a nikdy naprosto přesně odpovídající reálnému stavu knižního trhu. Ten zůstává i přes různé akvizice velmi roztříštěný. Oproti jiným odvětvím domácí produkce tak musíme hodnotit jeho výsledky s přivřeným okem.