Už zítra v Magazínu DNES+TV
Bát se v Izraeli? Není proč, říká Přemysl Kovář, slávistický gólman
David Čermák fotbalový reportér MF DNES
evěděl, co přesně čekat. Slyšel, že jde do nebezpečí. Do země, kam je risk brát s sebou rodinu. Jenže všechny pochybnosti Přemysl Kovář rychle vyhnal z hlavy. V Izraeli, kde rok a půl chytal za Hapoel Haifa, prožil nádhernou etapu – fotbalovou i životní.
„Po týdnu jsem poznal, že to bude bez problémů,“líčí zkušený gólman. „Pořád tam co půlrok létáme: opálit se a pozdravit známé.“
Teď se do země zaslíbené vrací i pracovně. A až bude zítra jeho Slavia bojovat s Maccabi Tel Aviv o postup ze skupiny Evropské ligy, naskočí mu jen krásné vzpomínky.
Vážně vás ani v prvních dnech v Izraeli nic nezaskočilo?
nás šest. Přitom tam bylo jídla jako pro šedesát lidí, to jsem v životě neviděl. Pořád nás pobízeli, ať si dáme, ale já už vůbec nemohl.
Takže se v Haifě muselo opravdu krásně.
Nádherně. Odtrénoval jsem a odpoledne už jsme s rodinou leželi na pláži. Procestovali jsme celý Izrael, od Jeruzaléma až po přírodní rezervaci Roš ha-nikra, a nebylo čeho se bát. Vlastně jen prvních čtrnáct dní jsem byl trochu v nejistotě.
Co se dělo?
Něco kolem Pásma Gazy. To jsem byl na špičkách, viděl jsem v televizi, jak tam lítají rakety. Ale všichni mě uklidňovali: Neboj, naši se naštvou a během pár dní to tam uklidní. A opravdu, za pár dní tam armáda naletěla, všechno srovnala a od té doby byl celou dobu klid. Raketu jsem naživo viděl jen jednou.
Kdy? žít
Cestou na zápas koukám z okna a říkám klukům: Tamhle to je co? Nějaké zvláštní letadlo? A oni: No, to není letadlo... Ale hned mě ujišťovali, že se není čeho bát, že mají protiraketový systém. Sem tam při tréninku zazněla rána, tak jsem se ptal, o co jde. A spoluhráči: Neboj se, to jen naši trénují na moři.
Cítil jste, jak se v Izraeli dbá na bezpečnost?
Ta je tam na prvním místě, vláda na Kirjat Šmony, kde je sjezdovka, ale hlavně jsme si užívali sluníčko.
Když vás Izrael tak ohromil, proč jste nevydržel déle?