Soukromí dětí? Školy ani netuší, co to je

Bohumila Špačka, editora MF DNES

Případ fotky první třídy základní školy v Teplicích, který nedávno vzbudil veliký poprask, poukázal na tři věci. O dvou se ví. O té třetí tolik ne.

Stručně si to připomeňme – fotka pobouřila „vlastence“, kterým ti školáci nepřipadali dost bílí. Ti nejpobouřenější psali na internet různé výhrůžky, za což teď mají právem oplétačky s policií.

Druhá věc je mohutná vlna odporu proti rasistům. Velká spousta lidí vyjadřuje těm dětem podporu, dokonce se – jako vždycky, když Češi chtějí ukázat svoji dobrotu a laskavost – pořádají peněžní sbírky. Asi aby škola mohla těm žákům pro radost koupit slona.

A ta třetí rovina tohoto příběhu? Tak to je fakt, že české školství představuje bezpečnostní díru zvíci Macochy. Často kvůli neuvěřitelné lehkomyslnosti pedagogů, kteří mají děti na starosti.

V Teplicích nepřišlo nikomu divné, že škola neměla námitky proti tomu, aby fotky jejích žáků, a to s plnými jmény, byly zveřejněny na internetu. Což jde naprosto proti tomu, co se nám už roky snaží vtlouct do hlav odborníci na ochranu soukromí a internetovou bezpečnost.

A hůř. Ta teplická škola není jediná, kde si s internetovou bezpečností nelámou hlavu. Dělají to tak stovky, možná tisíce škol. A ještě hůř – i mateřských školek.

Aby bylo jasno, není třeba být paranoidní. Samozřejmě, že každá zveřejněná fotka dítěte neznamená, že ho někdo uřkne. I MF DNES každoročně otiskuje tabla prvňáčků. Jenže mezi portréty školáků na novinovém papíře, které můžete leda tak nechat kolovat mezi tetičkami na rodinné oslavě, a fotkami ve vysokém rozlišení dostupnými na internetu, je obrovský rozdíl.

Ty druhé totiž můžete kopírovat a šířit. Co se jednou na síti ocitne, to už nezmizí. Vždycky se najde někdo, kdo už si to stihl uložit. Třebaže jména teplických školáků po té první nenávistné vlně z původní internetové stránky zmizela, jsou dosud k mání v plném znění na jednom obzvlášť ohavném extremistickém serveru.

Dalším nebezpečím je vyhledávání obrázků. Programy, které to umožňují, jsou stále dokonalejší. Pokud škola pravidelně zveřejňuje fotku vašeho dítěte, může si kdokoli zjistit, do které školy váš potomek chodí. I to, jaký tam má pravidelný program.

Množství fotek, které školy publikují, je totiž ohromující.

Rodiče mohou nakrásně naslouchat radám odborníků a dbát na to, aby nepublikovali snímky svých dětí z pláže, kde jsou polonahé – to kvůli bezpečnosti před pedofily. Jenže školy a školky, aniž se zeptají, to udělají za ně.

Na stránkách školek najdete fotky dětí v plavečkách u bazénu či v pyžámkách. Deviant si na takové stránce musí připadat jako děcko v cukrárně. Přitom by stačilo tak málo. Fotogalerie na heslo, které znají jen rodiče. Někde to tak už mají. Ale jsou to výjimky. Mnoho pedagogů totiž vůbec netuší, že soukromí jim svěřených dětí by se mělo z dobrých důvodů respektovat.

Autor Výstřelu nedávno na hřišti fotil svého syna. Týž se houpal na houpačce s dětmi z blízké školky. Otec pak šel za jejich učitelkou, aby jí na mobilu ukázal, že „jejím“dětem na fotkách nejsou vidět tváře. Učitelka hleděla, hleděla a pak řekla: „A víte, že mě to vůbec nenapadlo?“

Ale že by učitele sakra mělo napadnout, co přesně fotí cizí chlap na dětském hřišti! A zda oni sami mají fotky svěřených dětí neomezeně vystavovat na webu.

Letos se konala velká akce v režii krajů a velkých počítačových firem, zaměřená na znalosti dětí o internetové bezpečnosti.

Prima. Jen se mělo začít u úplně jiných, mnohem starších lidí.